DO SVĚTA ŠIRÉHO.
I.
I.
Zde z malé české role
ve skrytém světu dole
jak zvonec v lesní hluši
zní ztracený můj hlas;
a přec bych za Šumavu,
za Sněžky bílou hlavu
rád tisíceré duši
svůj poslal družný vzkaz.
Ó, sláb je na tu dáli,
a kde by došel chvály?
Sám hlahol jeho řeči
by zlobný budil smích;
vždyť slyším s oné strany
jen záště ryk a hany,
chřest mečů kutých k seči
a pout nám chystaných.
Však hrdý smích ať řičí,
ať nenávist tam syčí
a schýlit do poroby
své šíje velí nám –
vím jistě: jsou v tom tlumu,
[165]
kdož jinou snují dumu,
kdož touží z temnic zloby
ve světlý lásky chrám.
Snad řídcí tonou v davě,
mrou hlasy jich v té vřavě,
leč vím: ve stejné tuše
tam soudruh nejeden
při noční lampě s knihou,
nad kyprou pole ryhou,
i v dílně pilno buše
můj sdílí drahý sen.
Nuž, neznámí vy druzi,
vy téhož božství sluzi,
mí bratři duchem, citem
tam v modru dalných niv,
za Sněžkou, za Šumavou,
Alp sněhem, stepní travou
a všude pod blankytem,
kde lidsky člověk živ:
Vám do branného víru
připjatou na šíp míru
svých veršů chudou kytku
šlu, básník bez jména.
Nechť cíle nedoletne,
jen s posměchem se střetne
a pro vás bez užitku
ať zvadne ztracena:
Snad přece z její troli,
kdes pošlapané v poli,
se ujme zrnko, časem
tam vzejde primulí,
až v zimní kraje ladné
máj vytoužený shledne
166
a nové doby jasem
svět zajde minulý.
***
Kdož v různém světa luhu
sen stejný chováme,
dluh po boku spějme druhu,
my vojsko neznámé!
II.
První hlas:
„Také ty juž opsky jmelím
ježatý si věnčíš vlas
s hejnem věštců omrzelým,
kterým náš se hemží čas?
K talárů jich sešlé třásni
mísíš ještě čamaru,
s rájů příštích starou básní
v divné řeči barbarů?
Haha! Nemám řízy věští,
ale slovům uvěř mým:
Blouznění, jímž leb ti třeští,
rozplyne se v mutný dým,
tvoje vzdory trpasličí
srazí mohutný náš meč,
vítězný náš příval zničí
plémě tvé i tvoji řeč.
Přes nárůdků rabských šíji
167
k metě své náš půjde rod,
dobouří až po Adrii
jeho všedrtící chod,
nezadrží odpor žádný
příboj hromných jeho sil,
trůn mu kyne světovládný,
o němž Barbarossa snil.“
III.
III.
Ne tvému pěji sluchu,
ó, hrubé síly duchu:
Máš ještě moc a vřavou
as mnohou zděsíš zem;
leč za tvých drábů mrakem,
tvým zkrvavělým znakem,
již bílou pod zástavou
se sbírá jiný tem.
Nechť tvůj i mudřec lhavý
ty hrozné laury slaví,
jež v bezdnách cizí bídy
rvou sobě katané,
ten odkaz doby mračné,
bouř’ zloby krvelačné
a z lebek pyramidy
na nivě zdeptané:
Též u vás jinak cítí
již mnohý, rot se štítí,
jež lidská všechna práva
pod hrubou kloní pěst;
již národa mu blahem
a silou není, vrahem
168
být slabších, zbojců sláva
a jařmitelů čest.
Tu novou četu junnou
svou družně vítám strunou,
z těch míru paladýnů
mi vzejdou přátelé;
již na všech stranách světa
náš bílý prapor vzletá,
vlá k Odře též a Rýnu
i k Alpám vesele.
***
Kdož v divý zápas rodů
mír voláme a shodu,
ó, v surovém tom hluce
přes plemen rozbroje
již stiskněme si ruce,
my vojsko pokoje!
IV.
Druhý hlas:
„Pravdu díš. Jak přízrak noci
bledne, mizí v zašlý mrak
divá sláva zbrojné moci,
lidstva dávný vlkodlak;
věřím s tebou, že již spěje
k mátohám věk přežilý,
národů kdy řídil děje
169
krvavý meč násilí.
Sousedy své za paroby
nezdeptá již silný kmen,
ale přec i světlé doby
vyplní můj vzletný sen,
měkkým poutem volné shody
bez panství a podruží
pro zisk obou slabé rody
k mohutnějším přidruží.
Hleď! Tam v Novém světě volném
různých plemen různý hlas
na kolbišti práce spolném
v jedné řeči splývá svaz;
tak i zde svou vnitřní silou
mocný rod můj vyspělý
zbraní ducha ušlechtilou
slabé vše si přivtělí.
Trety, jež jí v letu brání,
hlaholy a písmenky,
smete velkolepé vlání
jednoticí myšlenky,
k mohutnějším drobné celky
samoděk se přivinou,
v dějin cíl vše spěje velký:
v lidstva obec jedinou.“
V.
V.
Kdož budoucna zří šerem,
kým půjdou věky směrem?
snad v kruhy stále větší
směs tíhne národů,
170
cit zhasne k rodu vřelý,
svět vlastí bude celý
a jednou zavzní řečí
kdys po všem obvodu.
Leč dokud city ony
jak drahých vísek zvony
ze zraků blaha slze
a stesků loudí nám,
že nezanikne vnuku
vděk mateřského zvuku
ni v příštích věků mlze,
tu vroucí víru mám.
Ač vidím slabé sněti
kdys mocných kmenů tleti,
přec ve mnohou se lije
zas bujné mízy tok:
žár smělý v oku junném
tam na Rodanu slunném
šik felibrů se bije
za sladkou „lenga d’oc“.
Vlam onde volná smělo
po právu svém; zde čelo
Ir porobený vznáší,
a hrdě vstává Fin;
pod vlastní znak své syny
duch sbírá Ukrajiny –
květ nový všude raší
ze souší, rozvalin.
Čas nový, ušlechtilý,
bez meče, bez násilí,
rci, jakým zpáčí stavem
ten jarobujný proud?
Zda národy, jež cítí
171
nezdolnou vůli žíti
a sílu v těle zdravém,
do mrzkých vkuje pout?
Rod věrně k sobě lnoucí,
svou cestou pevně jdoucí,
nechť počtem slabý, duchem
je vřelým silen dost,
by v osvětném též boji
si chránil barvu svoji,
by práce zdárné ruchem
žil po svém, kvet’ a rost’.
Ne světa stejnost šedá
jest vrcholem, jejž hledá
má naděje, má víra
na konci našich cest;
jest pestrost znakem žití,
šeď skonem – různo zníti
vždy lidstva bude lýra,
zem’ barvou sterou kvést.
Vím jistě, že mám druhy,
jimž májové jak luhy
věk příští vesel září,
sta různých květů houšť;
jimž svítí v mladé kráse
a nudně neslívá se
v tón jeden, šedo stáří,
a v chudotvárnou poušť.
***
Kdož v divý zápas rodů
mír voláme a shodu,
172
kdož zříme lidstva metu
v jich volném různém květu,
kdož řečí mnohozvukou
cíl jeden hlásáme –
ve stisku bratských rukou
v před, vojsko neznámé!
VI.
Třetí hlas:
„Neslyšíme ve tvém zpěvu
strunu chudých, strunu svou,
my, jichž ruce v bolu, hněvu
okov zrezavělý rvou,
my, kdož věky beznadějně
stírali s čel kleslých znoj
a teď všemi řečmi stejně
ohlašujem křivdě boj.
Vodili nás krve mořem
za řeč, víru, otčinu,
plnili jsme děsem, hořem
porobenou cizinu,
doma pak se naši kati
o plen dělili a čest,
my jak dříve jařmem spjati
zkoušeli jich bič a pěst.
Ale posléz dav náš němý
zahřměl, okem hněvně blýsk’,
přes meze všech plemen, zemí
mozolné si dlaně stisk’,
povržené práce strojem
173
– kladivem svým – hrdě máv’,
žádá jedním burným vojem
lidské cti a lidských práv.
To ať haslo báseň zdraví,
velký cíl, jenž vede nás;
toť je k příští bitvě pravý
polnic břesk a bubnů ráz,
tato píseň písní hřímá
nad vše noty, které hráš –
hnětených kdo harfu třímá,
tenť jen sám je pěvec náš.“
VII.
VII.
Vám příští doba patří,
vy odstrčení bratři,
před vámi věkovité
se chvějí prestoly,
již dopola se svezly
jich zlaté věnce s žezly
na skráně potem kryté
a v ruce s mozoly.
Když vládce klesá věkem,
zdaž velikým je rekem,
kdož budoucímu hoví
již chytře dědici?
Můž’ nízké spřádat klamy,
kdo, pro vás zápal samý,
jmen pro sebe tak loví
na lichot udici.
Jsou, kdož vám pro zisk slouží,
po chvále množství touží,
174
neb vašem na panýře
své heslo tyčí jen;
chce vašich užít davů,
kast vetchých boj a stavů,
i víra proti víře
a proti kmenu kmen.
Však nechťsi třeba chvíli
kmit bludičky vás mýlí,
jen vaší cestou svítá
zář šťastných lidstva met;
vám, pravé duši jeho,
díl hlavní patří všeho,
co lidským snahám skytá
a pracím tento svět.
Vlast bez vás vlastí není,
a národa vše jmění
má ve vás původ, celé
po právu patří vám –
ne pouze podíl skývy,
i květy z ducha nivy
i skvosty uměn skvělé
a hvězdných vidin chrám.
Nech rmut se zdvíhá chvílí,
cit každý ušlechtilý
z té vyjde burné pěny
bez kazu, úrazu;
vy věrně zachováte,
co lidské, dobré, svaté,
co pravé jesti ceny
ve věkův odkazu.
***
175
Kdož v divý zápas rodů
mír voláme a shodu,
kdož zříme lidstva metu
v jich volném různém květu,
kdož máme blahověstí
všech bratří rovné štěstí –
zlob starých bijme saně,
kast vetchých rozbroje,
my borci beze zbraně,
my vojsko pokoje!
VIII.
Čtvrtý hlas:
„Jiná-li též nevolnice
na tvé srdce nebuší,
jejíž jařmo – v cetkách sice –
nejstarší a nejtužší?
Jako žertva vyfintěna
v pohaně a bezpráví
družka vaše, sestra, žena,
vláčí okov rezavý.
S vámi rovně sudbu sdílí
člověčenskou, zemský dol
potem rosí v družné píli,
přírody zná krutší bol;
ale hrubý věk ji slabou
poddal druhu barbaru,
učinil ji muže rabou,
chtíčů hrou a rozmarů.
Je-liž duch jen mužské půle
176
všelidskosti výronem,
má-liž pouhé části vůle
celku zůstat zákonem?
Kde se o vše právo dělí
s volnou družkou rovný druh,
tam jen lidstva výraz celý,
člověčenstva celý duch.“
IX.
IX.
Ať kdekoli se vznese
vaz deptaný, a pne se
po právu, po svobodě
z pout lidská pravice,
tam srdce mé se chýlí,
tam vroucí souhlas pílí,
boj svatý v družné shodě
má vítá zdravice.
Jak všechna pouta tříští,
snad ve chvilce juž příští
i s tvojich útlých rukou
je smetne doby let,
ó, družko s něhou vroucí
v boj žití s námi jdoucí,
jež svou nám chystáš mukou
vždy nový rodu květ.
Jak těla různé tvary
i mysli jiné dary
zvlášť muži, ženě dává
již sama příroda;
leč teprv ráz ten dvojí
se v celek lidstva pojí,
177
jich obou stejná práva
a stejná svoboda.
Jak na společném dílu
svou nejlíp zkusit sílu,
část každá v rovném volném
si najde zápolu;
své hajtež každá sobě,
však svorně jdětež obě
ve svazku lásky spolném
dál k lidstva vrcholu!
***
Kdož v divý zápas rodů
mír voláme a shodu,
kdož zříme lidstva metu
v jich volném různém květu,
kdož máme blahověstí
všech bratří rovné štěstí –:
ó, stáhněm rabské kruhy
též s paží sestry-druhy,
ať s námi v boj se ztuží,
jejž stejně hlásáme,
my tábor bez oruží,
my vojsko neznámé.
X.
Pátý hlas:
„My však nejsme bez oruží,
nám je heslem: smrt a krev.
Vari s láskou! Šik náš druží
smělý vzdor a žhoucí hněv.
178
Bořme! Jenom z rumů, ssutek
dílo vstává obnovy,
síly vzmach a rázný skutek
nejlíp drtí okovy.
Nechť si tyran lup svůj hradí
živým valem drábských těl,
nechťsi v nekonečno řadí
spousty bodákův a děl:
stačí dílna v temnu dole,
jedné smělé ruky vzmach,
aby v sluhů bledém kole
ranou hromu klesl v prach.
Proti nám řád věků stojí,
při něm všechna světa moc,
nám jen zbylo válčit zbrojí,
kterou skuly lest a noc;
měj duch slabý pro ni hanu,
velký cíl tu světí zbraň,
v žalářích a na čekanu
vlastní život kladem’ zaň.
Kdo chceš čelit křivdy tronům
odvěkým, buď celý muž,
proti slzám, vzdechům, stonům
v pevnou ocel srdce ztuž!
Hradby moci nerozboří
sněmů křik a hesel řev,
základ lepším dobám stvoří
jenom boj a žár a krev.“
XI.
XI.
Táž hvězda, jež nás vodí,
nad vaší svítí lodí,
179
nechť třísní s hrůzy jekem
vln krvavých ji šleh;
vám za bouřlivou nocí,
kde v boji s děsnou mocí
vztek přemáháte vztekem,
týž kyne slunný břeh.
Snad mýlím se, snad není
čas dosud rozednění,
snad zla jen temné meče
zla temný zhrotí voj;
leč hruď má víru chová,
že již tu doba nová,
jež v ušlechtilé seče
jen světlou nese zbroj.
Kdys pouhým vroucím slovem
nad mučenníků rovem
všem Říma silám čele
vzplál Kristův jasný týn;
však jeho záře mdlela,
na tisíc let se stměla,
když v pěsti zkrvavělé
kříž vznesl Konstantin.
Duch nový nad Sekvanou
zved’ peruť odpoutanou,
a hrdě vzletly v nebe
čet volných zástavy;
však z hrdin republiky
Kors drábské zrobil šiky,
sklál volnost, národ, sebe
za vavřín krvavý.
Teď zbraní temna každou,
lstí, násilím a vraždou
již zhrdá v hloubi duší
180
věk lepší, zjasnělý;
teď pravda, rozum s citem
jsou oštěpem a štítem,
teď myšlenka je kuší
a důvod ocelí.
V před nekrvavou sečí
jde právo s ducha meči,
všech dobývá si říší
a mocí bezmeznou
již vniká k temná trůnu,
i v jeho vojska lůnu
za krátko k nebes výši
skráň vypne vítěznou.
***
Kdož v divý zápas rodů
mír voláme a shodu,
kdož zříme lidstva metu
v jich volném různém květu,
kdož máme blahověstí
všech bratří rovné štěstí
a šinem’ rabské kruhy
též s paží sestry-druhy,
však odmítáme každou
zbraň temna, úklad s vraždou,
a lidskosti jen zbraně
si kujem’ do boje –(
ó, podejme si dlaně,
my vojsko pokoje!
181
XII.
Šestý hlas:
„Zamítám též zbraně divé,
jimiž válčil temný věk,
věřím v síly vítězivé
ušlechtilých myšlenek;
železnou jen vůlí spějme
za svou metou dál a výš,
ducha zrní vůkol sejme,
by svit padl v každou chýš!
Každý trp za svoje druhy,
k blahu všech své kroky řiď,
ale zlo a jeho sluhy
z hloubi srdce nenáviď;
tu se měkkých citů zhosti,
svatý hněv jen v srdci měj,
zbrojí ducha bez lítosti
rány smrtné rozdávej!
Není třeba na zlosyna
provaz plésti, dýku kout;
nekrvavá guillotina
lépe koná přísný soud,
ducha bičujtež ho knuty,
topor duchový ho drť –
rány ducha stejně kruty,
krutší snad než těla smrt.“
XIII.
XIII.
Ne boj! Ni ducha seče,
ni per a řečí meče!
Kéž i ta slova z divých
182
dob drábských pominou!
Bez hněvu, záští, zloby
říš vzrůstej nové doby
slov mocí přesvědčivých
a láskou účinnou!
Nás nemá nikdy vésti
– nechť jatagan by v pěsti
nám netisk’ – duch, jímž planul
kdys burný Mohamed;
vzor, za nímž máme jíti,
nám Kristem, Buddhou svítí,
jimž se rtů tichých kanul
jen čiré něhy med.
Vše kolem vádou hlučí,
vše jedem vře a žlučí,
jen dravé důtky svistí
za chechtů zlých a han,
chtíč cizí škody v oku
sok srdce drásá soku,
jen zloba s nenávistí
jsou divou duší stran.
V tom záště burném kruhu
jsi tamo kdes, můj druhu,
ty, jemuž checht se zhnusil,
jenž’s han i kleteb syt,
zlo samo nenávidíš,
leč v kleslém bratra vidíš
a na dně’s neudusil
svých prsou něžný cit?
Před koncem zemské pouti
kéž přáno oddechnouti
nám v jasném lásky vzduchu,
jenž zas by objal svět;
183
jak sladčej’ by se žilo,
líp od ruky šlo dílo,
a v družné práce ruchu
lán veselej’ by zkvet’!
Ó, jste-li tam kdes, druzi,
vy téhož božství sluzi,
nechť snílky věk vás zove
a smích si tropí z vás,
jen čelte tiše, smavě
té vzteklé vůkol vřavě
a věřte: Přijdou dnové,
jež k veslu pozvou vás!
***
Kdož v divý zápas rodů
mír voláme a shodu,
kdož zříme lidstva metu
v jich volném různém květu,
kdož máme blahověstí
všech bratří rovné štěstí
a šinem rabské kruhy
též s paží sestry-druhy,
však odmítáme každou
zbraň temna, úklad s vraždou,
kdož vzteklé vřavy syti
chcem’ v lásce s bližním žíti
a blahý prapor bílý
nad světem zdviháme –:
ó, spojme již své síly,
my vojsko neznámé!
184
XIV.
Sedmý hlas:
„Kristovo jsi prones’ jméno –
slov nač jiných prázdný šum?!
V onom plně obsaženo
lásky evangelium.
Hluchými jen třeba šlaky
k jádru božsky světlému
proniknout, a kalné zraky
zjasní hvězda Betlému.
Spasnými jen své si řády
veleb ostrý, chladný zpyt: –
svět již nudné samovlády
rozumu je zvolna syt.
Posměchu a hněvu střely
Víru klály drahný čas,
a hle! mrtvým co jste mněli,
v nové síle vstává zas.
Hleďte kol: Zas prosté davy
hlahol zvonů v starý chrám
pod svěcené pod zástavy
volá k boji proti vám;
však i z vaší vlastní řady
k nim se druží mnohý zběh
a ten příboj odevšady
pustnoucí vám trolí břeh.
Ano, žije zbožná tucha,
žíti bude v lidstvu dál,
nestačí mu věda suchá,
nadzemský chce ideál,
po střízlivém světle denním
185
vítá soumrak, přelud, taj,
zdvihá snivě, s roztoužením
věčné clony hvězdný kraj.
Čím tě k záští, haně nutí,
k posměchu ten čistý vznět,
který z nejvzácnějších hnutí
člověckého nitra zkvet’?
Nepřítelkou neměj Víru –
spojenkou je mocnou spíš,
jížto dobra, lásky, míru
nejlíp rozmnoží se říš.“
XV.
XV.
Jest v každé svaté knize
část velké pravdy ryzé,
kmit Neznáma, jež vezdy
snem lidstva zůstane;
nechť koran s védem setlí,
sled po nich zbude světlý,
a s Betlemské vždy hvězdy
svit rajský pokane.
Ba, nevhod smích a lání,
když prostý cit si chrání
i formu méně cennou
a symbol s obrazem,
jež tklivou poesií
mu dýší, relikvií
jsou drahou, zasvěcenou
sta předkův odkazem.
Však samy splynou kdysi
ty různé božství rysy,
186
až dokona se změní
i víry podstata;
dob jiných jiné snahy
též dómů ztekou prahy,
tam vnesou nové snění
za stará dogmata.
Vždy potrvají vzněty,
jež nebem v duše vsety, – –
leč víry staré minou,
v nichž zář ta zhasíná,
z nichž nezůstalo více
než kříže, půlměsíce
a značka psaná hlinou
na čele bramína.
Tkejž vedle světel umu
dál tucha rajskou dumu,
jež za poznání meze
své hvězdné křídlo pne;
však tam, jen tam ať vzletá,
ne k trůnům toho světa,
a v bohoslovné these
ať nikdy neztrne!
Jen bezobsažné zvuky
jsou články věrouky
a licho přít se slovem,
zda jesťjesť, či není Bůh,
když zatím v srdcích není
to svaté snění, chtění,
ten, jehož božstvím zovem’,
duch dobra, lásky duch.
Jest všude religie,
kde duch ten skutkem žije
jak duší vládce pravý,
187
ne pokrytství a klam –
nechť lampu v jizby rohu
zžeh’ vtělenému Bohu,
neb Konfuce tam staví
či prázdno nechá tam.
Též my, jimž novou září
svit pohas’ na oltáři,
v němž děcku vidma svatá
kdys byla vtělena;
jimž ze všeho, co snilo,
jen kouzlo básně zbylo,
jak věčný výtvor dláta
z tuch božských Helena;
však jejichž hněv tam bije,
kde z bludu klam jen ryje,
kdož musí jevit směle,
co pravdou shledali:
též my, voj oněm klatý,
svůj nesen kahan svatý,
svůj oltář v ňader cele
pro zbožné zápaly.
Leč peruť víry naší
nad starý ráj se vznáší,
tať opírá svou nohu
o nové poznání;
tať není s vědou v seči,
za čistší žár jí vděčí
ke službě svému Bohu
a k dobra konání.
***
188
Kdož v divý zápas rodů
mír voláme a shodu,
kdož zříme lidstva metu
v jich volném různém květu,
kdož máme blahověstí
všech bratří rovné štěstí
a šinem rabské kruhy
též s paží sestry-druhy,
kdož odmítáme každou
zbraň temna, úklad s vraždou,
kdož vzteklé vřavy syti
chcem’ v lásce s bližním žíti,
kdož nevěřící, s věrou
jdem k hvězdám zemí šerou, –
však nevztahujem dlaně
na vděčné závoje –:
v před nesme ducha zbraně,
my vojsko pokoje!
XVI.
Osmý hlas:
„Slyším strunu ve tvém hlasu
pravým citem vzrušenou,
leč i modní hesla času
k ní se mísí ozvěnou,
a mé hledí bystřej’ oko
do tvé duše, nežli mníš,
vniká ke dnu přehluboko
v pochyb nejtajnější skrýš.
Zvěstí tvou je mír a láska,
189
dobrých lidí šťastný svět –
Však proč tajná kalí vráska
čela tvého jasný vznět?
Na srdce si polož ruku
a rci, zdali věříš sám,
že kdy rozklene se vnuku
vysněný tvé tužby chrám?
Věříš-li, že vášně s vinou
kdy se zhostí křehký duch
a blud s hořem v žití minou?
Ocúny dál zemský luh
rodit bude, zlo a spory
živá lidská podstata,
budoucích tvých lidí vzory
jsou jmen prázdná schemata.
Pohleď v sebe sám! Zda časem
vášně blesk tam nezaplá,
moudrost všecku s dobra jasem
nezastře-li chvíle zlá?
Hruď-li nikdy nezapírá
mírných retů blahověst,
když hněv mimoděk ti svírá
na škůdce tvé snahy pěst?
Ať ret hlásá boji hanu,
srdce jinou vede řeč,
zříš-li národ na obranu
zoufale svůj tasit meč,
povznese-li rabstvo šíje,
vztekle zdrtí okovy,
na krev, hrůzu tyranie,
krví, hrůzou odpoví.
A hleď! jako mořské vlny
snahy, dumy lidstva jsou,
190
neklidu a proměn plny
v dol se řítí, vzhůru dmou,
věštce zašlých pokolení
kamenuje jiný věk,
proudem dob se stále mění
citů ráz a myšlenek.
Snad že zkřiví pohrdavě
ústa vnuk na boží říš,
kde jen v bílém lásky hávě
tiché ctností reky zříš,
muže s měkkým ženským duchem,
dobra něžné titany –
na vše, co se snivým vzduchem
chvělo Jasné Poljany.
V zaslíbené vaší zemi
shledá nudný suchopar,
nad bledými liliemi
vzkřísí růží smavý žár,
pohanské zas čerstvé kvítí
– nechť i v ně se míchá blín, –
řízný broj, slast bujnou žití
s prudším jasem hlubší stín.
Ba, snad vnuku tyranie
Rozumu se zprotiví,
blouznivou hru fantasie
vznese nad zkum střízlivý,
přeludy zas na štít zdvihne
a syt skepse, kritiky
ke rtu horečnému přihne
pohár nové mystiky.
Snad že znovu zakalí se
duchů temnem Evropa,
nebo z dáli přivalí se
191
divá na ni potopa,
jinobarvých plemen roje
zdeptají květ Západu,
jako barbarské kdys voje
smetly Řím i Helladu – –
Není pídě stálé půdy
v pochyb věčném vlnění,
snad již zítřek v dětské bludy
pravdy dneška promění.
Vratko v tobě, vratko vůkol –
mentorům nech katedru,
diváka zvol němý úkol,
v úsměvu miň světa hru.“
XVII.
XVII.
Mne darmo s cesty mámí
již smích tvůj dobře známý,
nechť z vlastního mi nitra
týž časem skřipne hlas;
chci za svým světlem jíti,
nechť fantom jest, co svítí
v šeř duše zorou jitra –
Apage, Satanas!
Snad našich duchů vření
jest nicotné, snad smění
i věků příštích soudy
jen přelud přeludem;
snad věčně po ní práhnout
a nikdy nedosáhnout
z vln vratkých pevné hroudy
jest lidstva osudem.
192
Však buďsi tak i stále,
ten vzlet po ideále,
nechť realismu třeba
má (pouhá slova!) kroj,
nechť k té či oné metě
se vznáší, na tom světě
jest živný duši chleba
a všeho štěstí zdroj.
V něm všecka obsažena
jest žití toho cena,
ta snaha s činem spjata,
jest pravý lidstva děj;
ruch kolem bez té touhy
cet lichých šum jest pouhý,
třpyt kočičího zlata
a karnevalu rej.
Ví mudřec, že nic neví;
však nejlepším co jeví
se na mém vnitřním soudu
ve chvíli současné:
za tím chci světlem jíti,
v něm pracovat a žíti,
a neptat se, zda v proudu
dob příštích pohasne.
Vždy omyl ve svém Credě
chci spravit, lepší zvědě,
však nejen dumy snouti,
chci svou též brázdu rýt;
též skutkem svoji víru
chci zjevit světa šíru
a k vítězné ji pouti
vznést na rytířský štít.
Již dosti slov – teď k činům!
193
Vám různých vlastí synům
zní vzkaz můj, družné četě
tam v modru dalekém,
vám bratrům za Šumavou,
za Sněžky bílou hlavou
a všude v širém světě,
kde člověk člověkem.
***
Kdož v divý zápas rodů
mír voláme a shodu,
kdož zříme lidstva metu
v jich volném různém květu,
kdož máme blahověstí
všech bratří rovné štěstí
a šinem’ rabské kruhy
též s paží sestry-druhy,
však odmítáme každou
zbraň temna, úklad s vraždou,
kdož vzteklé vřavy syti
chcem’ v lásce s bližním žíti,
kdož nevěřící, s věrou
jdem’ k Věčnu zemí šerou
za hvězdou, která svítí
nám v pochyb vlnobití –:
Ó, vtělit pílí ruky,
co rtoma hlásáme,
v šik jeden sražme pluky
své známé, neznámé!
194
Doslov pořadatelův.
Co básník sám chystal pro dodatky Sebraných spisů (hodlaje ovšem ještě leccos upraviti a doplniti), co shledáno bylo v jeho bohaté registratuře, i to, co z jeho prací časových bylo by snad časem nadobro zapadlo, vše shrnuto v 10 svazků pokračování posmrtného zajisté vděk nesčetným ctitelům básníkovým, literárním historikům i generacím budoucím. Také práce nehotové zařazeny sem, neboť i v nich obrážejí se někdejší nálada, dojmy, úsudky spisovatelovy a to snad jasněji a výstižněji nežli i v přátelských dopisech, jichž ostatně asi Svatopluk Čech mnoho nenapsal.
Přes veškeré úsilí nebylo lze dopíditi se jediné významnější práce Svatopluka Čecha, humoresky „Cikánky“, jež otištěna byla ve „Vlastenském kalendáři“ na rok 1871 a to ve velikém vydání za 45 kr., nikoli v malém za 27 kr., jež chovají v knihovně musejní. Toto malé vydání musejní zavinilo i mylný názor čelného listu pražského, že „Cikánka“ ve Vlastenském kalendáři na rok 1871 vůbec prý nikdy uveřejněna nebyla. Že opravdu ve
[195]
velikém vydání vyšla, dokazují reklamní zprávy v současných listech, zejména v „Táboru“ (1870), kde je „Cikánka“ v obsahu výslovně jmenována. Podaří-li se tedy někomu kalendář nalézti, získá si zásluhu o docelení souboru spisovatelské činnosti velikého našeho poety, který sám práci tu označoval za zdařilou.
Poněvadž pak, jak Svatopluk Čech sám v předmluvě k I. dílu Sebraných spisů uvedl, nebylo lze uspořádati Sebrané spisy systematicky dle obsahu nebo doby sepsání a pozdějšími dodatky přehlednost Sebraných spisů ještě více utrpěla, připojen jest k poslednímu svazku tomuto abecední ukazatel, který hledání a přehled nepopíratelně usnadní.
Ferdinand Strejček.
196
Opravy.
XXII. díl str. 34, řádek 7. zdola má zníti: bíti chtěl, a vyprázdnil ji na jeden doušek.
245, pod titulem místo Kaliny čti Maliny.
XXIV. díl 5, 16. řádek shora místo ve košilce čti v košiličce.
151, 1. verš místo Srdéčko čti Srdéčka.
176, pod titulem místo VII. zpěv čti VIII. zpěv.
XXV. díl 4, v předmluvě pořadatelově za slovo svých polož knih.
315 a 3I9 patří pod zlomky „Poslední prosba královny Anny“ a „Vinohradské melodie“ letopočet 1878 místo 1879 a k zlomku „Vinohradské melodie“ ještě poznámka, že úvodních slov použil autor z části v črtě „Tiché řemeslo“ (ot. v XI. sv., na str. 267).
XXVI. díl 284 pod titulem místo 1868 polož 1867.
[197]
Abecední ukazatel Sebraných spisů.
(Básně označeny hvězdičkou, kursivou tištěny jsou práce z rukopisné pozůstalosti básníkovy.)
Díl Strana
*Adamité (Lumír 1873)XIII. 233
Adige (Lumír 1874)VII. 5
*Ad maiorem dei gloriam (Oharka 1866)XXIV. 15
Allotrie pod čarouXXV. 365
Americký inserát (Nár. L. 1880)XXV. 30
*Anděl (Básně 1874)VI. 235
*AntarXXVII. 336
*Antonínu Hrazánkovi (1893)XXIV. 272
Archeologická přednáška r. 5000 (Nár. L. 1886)XVIII. 133
*Arria (Konviktská „Zora“ 1864)XXIV. 5
Ať žije čamara!XXV. 323
Bahadur (Květy 1880)XXVIII. 205
*BalladaXXIV. 43
*BaruškaXXVII. 372
Bask (Nár. L. 1882)XXV. 133
Batum (Nár. L. 1875)XX. 203
Beseda kabátů (Nár. L. 1886)XVIII. 95
*Bez nadpisuXXVII. 284, 292, 301, 303; XXX. 52, 59
Bez nadpisuXXIX. 245, 261, 336, 339
Biskup (Nár. L. 1886)XVIII. 16
*BlýskaviceXXIV. 63
*Boj (z r. 1873)XXVII. 339
*Boj (z posledních prací)XXX. 18
*Bouře (Alm. č. stud. 1869)II. 98
*Bratrství (Jitřní p. 1887)X. 118
*Bratřím MiladinovůmXXIV. 111
[199]
Brejle strýce Tomáše (Nár. L. 1886)XXII. 213
Brusařské epištoly (Nár. L. 1894)XXIX. 111
*Buben (Lužničan 1869)XXIV. 39
*Buďme svojiXXIV. 132
Budoucí tchánové barona Fučíka (Vilímkův Humor.
Kalendář 1886)XXII. 158
*Buď práci čest! (1894)XIX. 251
*Bůh (Modl. k N. 1896)XVI. 87
Buřňáci (Nár. L. 1886)XVIII. 103
*Calderon (1881)XIX. 241
Cestování za bytem (N. L. 1881)XXV. 98
Cikáni (Květy 1888)XXVIII. 346
*CivilisaceXXIV. 154
Cizí peříXXIX. 225
Comtessa Božena (Nár. L. 1880)XI. 295
*Co přede všímXXIV. 125
*Cyril a MethodXXIV. 114
ČápiXXV. 338
Čas (Nár. L. 1893)XVIII. 298
*Časná návštěvaXXIV. 28
*Čechám (Pestré cesty po Čechách 1890)XXIV. 258
*Čerkes (Lumír 1875)VI. 199
*Čert na námluváchXXIV. 83
*Čertova rukaXXVII. 384
Česká literatura (Květy 1879 – 1885)XXVIII. 361
Českým dělníkům (1898)XXIX. 154
*Český novinář (1898)XXIV. 276
*Čínská zeď (Nové p. 1888)X. 188
ČížekXXIX. 238
Člověk, jenž vydal básně (Lumír 1875)XI. 226
ČmelákXXV. 374
Čtenáři (Nár. L. 1886)XVIII. 143
Čtenářky (Nár. L. 1886)XVIII. 150
Čtrnáctý gruzínský pluk (N. L. 1875)XX. 137
Čtyřiadvacet hodin čertem (N. L. 1881)V. 72
*Dagmar (Květy 1883 – 4)XIII. 3
Démon knihy (Nár. L. 1894)XXII. 279
Den slávyXXV. 346
Deputace do Vídně v březnu 1848 (N. L. 1893)XXIX. 34
Deštník (N. L. 1882)XV. 153
200
*Dies iraeXXIV. 199
*Divadelní proslov (1873)XIX. 229
*Dívčí válkaXXX. 69
*Dívka žnoucí (Oharka 1865)XXIV. 14
*Divné housleXXIV. 67
*Divní svatí (Nové p. 1888)X. 191
*Dle perských básníků (Lumír 1875)II. 161
Dobrý skutek (Lumír 1873)XI. 141
Dopis z bojiště (Pokrok 1870)III. 107
*Dosti nás (Jitřní p. 1887)X. 93
*Do světa širého (Květy 1908)XXX. 163
Do třetice všeho dobrého (N. L. 1886)XVIII. 44
*DouchoviXXIV. 223
*Dozvuk (Jitřní p. 1887)X. 143
*Dozvuk (Nové p. 1888)X. 249
Drak (N. L. 1886)XV. 308
Dřevěné stavby české (Květy 1895)XXIX. 134
*DrótarXXIV. 30
Druhý květ (část v „Květech“ 1893)I. 1
Duch markýzův (Lumír 1874)XI. 179
*Dumy moje!XXIV. 86
Dušičky v lese (N. L. 1881)XV. 113
Dva dopisy (Paleček 1887)XXII. 238
*Dva epigramy (Lumír 1875)II. 290
*Dva požáry Květy (1881)XIX. 244
*Dva zvony (Jitřní p. 1887)X. 96
Dvě chalupy moravské (N. L. 1881)V. 37
Endymion Květy (1881)XV. 61
*EpigramyXXIV. 74
*Evropa (Lumír 1878)VI. 123
Exotické listy (N. L. 1893)XXIX. 79
Fantasie o lepších Čechách (N. L. 1893)XXIX. 51
Filemon a Baucis (Květy 1880)XV. 29
Fiorella (Lumír 1878)XI. 256
Foltýnův buben (Lumír 1874)XI. 207
František Doucha (Květy 1884)XXVIII. 312
Fráze (N. L. 1886)XVIII. 30
*Fráze (Jitřní p. 1887)X. 100
*Geronův smích (Květy 1888, Nové p.)X. 207
*Gustavu Pflegrovi Moravskému (1883)XXIV. 240
201
*Handžár (Lumír 1876)II. 164
*Hanuman (Poet. besedy 1884)IV. 261
Heliotropy (N. L. 1894)XX. 281
*HlasyXXX. 43
*Hluché kopřivy (Světozor 1871)II. 128
Hodina s milionářem (Květy 1880)XV. 15
Höflerova slzaXXVIII. 283
Hoří! (N. L. 1886)XVIII. 85
Hovor listí (Květy 1881)XIV. 225
*Hrdina budoucnosti (Nové p. 1888)X. 221
*Hrob v lese (Básně 1874)II. 151
Hrstka jarních citátů (K. L. 1893)XXIX. 46
Hůl Petra Kašpara Světeckého (Paleček 1881)XXII. 135
*Hus (1903)XIX. 284
*Husita na Baltu (Ruch 1868)II. 94
*Hvězda (asi z r. 1892)XXIV. 155
*Hvězda (z posl. dob)XXX. 33
HyperboleXXV. 378
*Chaloupka (Ruch 1868)II. 91
Chvála stáří (N. L. 1886)XVIII. 72
Ikaros (Květy 1885)XXI. 1
Illusionista (Květy 1887)XVIII. 158
*lllustrace jarní písněXXIV. 81
Jabloň (Lumír 1878)XI. 277
Jak se čítají verše (N. L. 1880)XI. 289
Jak se připravují raci, aby než červenali (N. L. 1871)XXV. 25
*Jarní (Květy (1887)XXIV. 116
*Jarní déšť (Básně 1874)II. 152
JarniJarní fantasie o cihlách (N. L. 1881)XV. 95
*Jarní snění (Květy 1885)II. 251
Jaro (Květy 1881)XXVIII. 270
*JaroslavXXVII. 363
Jaroslavu Vrchlickému (Nár. L. 1893)XXIX. 38
Jaro v horském údolí (Hudcova „Zora“ 1882)V. 27
Jedlové růže (N. L. 1880)XXV. 66
Jestřáb contra Hrdlička (Lumír 1876)XIV. 7
Ještě jeden divadelní vlak (N. L. 1886)XXV. 155
Ještě kopa frází (N. L. 1886)XVIII. 37
*JiřinkyXXVII. 388
*Jitřní písně (1887)X. 83
202
*Jitřní pozdrav (Slavn. list „Sokola“ v Olom. 1889)XXIV. 127
J. J. Strossmayerovi (1895)XXVIII. 353
Kallobiotika na cestách. (Lumír 1875)XII. 193
*K Alpám (Květy 1900)X. 281
Kámen (Světozor 1870)III. 56
Kandidát nesmrtelnosti (Květy 1879)XVII. 1
*Kandiotky (Květy 1867)II. 86
Karrikatury (N. L. 1892 a 1893)XVII. 191
*KateřinaXXVII. 360
*Každý má svého koníčkaXXIV. 92
Kde domov můj? (N. L. 1881)XXVIII. 276
*K desetiletému jubileuXXIV. 279
*Klášterní květ (Květy 1886)II. 269
*Klekání (Květy 1896, Modl. k N.)XVI. 165
Klepy (N. L. 1892)XXIX. 18
Kletba maličkostiXXV. 350
Klid (N. L. 1886)XXV. 177
*KněžnaXXIV. 20
Kniha v domácnosti pana BubeníkaXXV. 304
Kočár (N. L. 1882)XXV. 119
*Kohoutí duetXXIV. 90
*Komenský (Niva 1892)II. 273
Konečně (N. L. 1882)XXVIII. 284
Konvičková novellaXXV. 355
*Kopa písníXXIV. 153
*Kost (Pestré cesty po Čechách 1891)X. 268
*Kostnická duma (1901)XIX. 277
*K otevření Národního divadla (Květy 1881)XXIV. 228
*Kouzelná číše (Jitřní p. 1887)X. 89
Kouzelné zrcadlo (N. L. 1886)XXV. 147
*Král a šašek (Pravda a drobné básně 1886)II. 206
*Král Ječmínek (Zlatá Praha 1885)II. 264
*Král NikotinXXVII. 335
*Královská idyllaXXIV. 35
*Kratochvilná historie o ptáku Velikánu Velikánoviči (1890)XIX. 103
*Kristova říšeXXIV. 141
*Křížek (Tábor 1868)II. 149
Krůpěj vody vltavské (N. L. 1882)XXV. 127
*K sňatkuXXIV. 281
203
*K stříbrné svatběXXIV. 283
Kukačka (N. L. 1886)XXII. 199
Kus bývalého evropského Turecka (N. L. 1875)XX. 215
*Ku slavnosti Kollárově (1893)XIX. 262
*K uvítacímu večírku sp. českých mediků (1888)XXIV. 252
Květinové korso (N. L. 1893)XXIX. 72
*Kyrysník (Květy 1868)II. 90
Kytice z MoravyXXIII. 150
*K zahájeni jubilejní výstavy (1891)XXIV. 262
La grrrrrrande nation (N. L. 1881)XV. 117
L’ane (N. L. 1880)XXV. 38
*Láska pohrobníXXIV. 25
Ledová kněžna (Lumír 1874)XI. 219
Ledové květy (Květy 1881)XV. 53
*Ledové květy (Květy 1888, Nové p.)X. 246
Lék proti strachu z cizích myšlenek (N. L. 1892)XVIII. 262
*Lesní hrob (Květy 1881)XXIV. 105
*Lesní žalm (Květy 1896, Modl. k Nezn.)XVI. 110
*Lešetínský kovář (Poetické besedy 1883)II. 1
Letmo Mingrelií, Imerecií a Gruzií (N. L. 1875)XX. 57
*Letní procházka (Květy 1881)II. 209
*Letní večer (Květy 1881)II. 217
*Letní večerXXX. 22
Lili (Květy 1887)XVIII. 188
*LípaXXVII. 377
*LipanyXXVII. 342
Lipany (Květy 1884)XXVIII. 313
*Lipany (K panoramatu L. Marolda 1898)XIX. 269
List z Japanska (N. L. 1886)XXV. 187
Liškovický pán (Světozor 1871)XI. 17
Losos mého pradědečka (N. L. 1880)V. 183
*LoupežníkXXIV. 18
*MadonnaXXIV. 60
*Májová (Modl. k Nezn. 1896)XVI. 91
*Malému národuXXIV. 106
*MaličkostiXXIV. 119
Malířská epištola (Květy 1880)XXVIII. 261
Malířský nápad (Lumír 1875)XI. 234
*Maloměstská idylla (Pestré cesty po Čechách 1891)X. 263
Malovaná vajíčkaXXV. 367
204
*Má poesie (Almanach č. studentstva 1869)II. 117
Maroušek (Slovanský kal. na rok 1872)XXII. 83
Matěj Brouček na výstavě (1892)XXVI. 121
*Matka (Květy 1883)II. 232
Má úcta!XXIX. 242
Mé první vystoupeni v „Ruchu“ (Černá hodinka Máje 1892)V. 275
*MěsíceXXX. 13
Město ve skále (Lumír 1876)II. 131
Mezi knihami a lidmi (Lumír 1874)XII. 117
Místo úvodu ( = Zimní idylla, Světozor 1886)III. 3
*Mládeži (Jitřní p. 1887)X. 139
*MlhyXXX. 42
Mluvící kapr (N. L. 1886)XVIII. 3
*MlynářskáXXIV. 87
Mocamethi (Lumír 1875)VII. 23
*Modlitba (Jitřní p. 1887)X. 111
*ModlitbaXXIV.145
*Modlitba dětská (Květy 1897)XXIV. 185
*Modlitby k Neznámému (1896)XVI. 73
Moje „panenská řeč“ (N. L. 1881)XXV. 90
*Moravě (Jitřní p. 1887)X. 122
Moravské obrázky (1884)V. 3
Moře (N. L. 1886)XXII. 225
*MotanebbiXXXVII. 358
Motýl (Vlastenský kal. na rok 1872)XXII. 15
Motýl (N. L. 1881)XV. 76
Mr. Plumpudding v Praze (K. L. 1880)XI. 301
*Mrtvým vlastencům (Květy 1888, Nové p)X. 160
*My a jiníXXIV. 121
Myslivec v české písni národní (Květy 1887)XXVIII. 331
*MyšlenkaXXIV. 72
*Myšlenky (Lumír 1875)II. 289
Myšlenky o myšlenkách (N. L. 1893)XXIX. 103
*Na Bezdězi (Jarý věk 1883)II. 225
*Na BodamuXXX. 24
Na břehu mořském (N. L. 1880)XV. 9
Náčrtky z roku 2070 (Pokrok 1870)III. 80
*Nadšení (Jitřní p. 1887)X. 91
*Na hrob Havlasův (Česká včela 1878)II. 168
205
*Na Humprechtě (Pestré cesty po Čechách 1891)X. 253
*Na křídle nejkrajnějším (Nové p. 1888)X. 198
*Na lodi vyhoštěnců (Lumír 1873)II. 158
*Na omluvu (Máj 1903)XXX. 7
*Na oslavu 300leté památky J. Melantricha (1880)XIX. 238
Napoleon (Květy 1883)XV. 207
*NapomenutíXXI: 143
Na Radhošti (N. L. 1881)V. 13
*Na Řípu (Modl. k N. 1896)XVI. 139
Národové o národechXXVIII. 280
*Na Sioně (Zlatá Praha 1888, Nové p.)X. 176
*Na sněměXXIV. 89
*Na Sylvestra 1876XXIV. 93,289
*Naše řeč (Nové p. 1888)X. 202
*Naše zbraně (Jitřní p. 1887)X. 113
Náš národní strýčekXXV. 348
Náš vánoční strom (N. L. 1881)XXV. 103
Nationalismus (N. L. 1907)XXIX. 179
*Na útěku (Květy 1884)II. 243
*Na uvítanou americkým Čechům (N. L. 1885)XXIV. 243, 245
*Na Váhu (Květy 1885)II. 245
*Na Valdštýně (Pestré cesty po Čechách 1891)X. 270
Návrh nového spolku (N. L. 1892)XXIX. 8
Návštěva věčného židaXXV. 16
Několik črt z Florencie (Květy 1897)V. 247
Několik listů z okružní cestyXXIII. 169
Několik myšlenek o české židovské otázceXXV. 372
Několik náčrtkůXXV. 380, XXIX. 348
Několik obrázků z Kavkazu (Lumír 1874 – 76)VII. 3
Několik zápisků z malého zimního výletu (Do světa 1902)XXIII. 42
Německá vesnice v Gruzii (N. L. 7881)XXIII. 5
*Nemo (z r. 1871)XXVII. 303
*Nemo (z posl. let)XXX. 133
*Nevěřím – věřímXXIV. 193
*Nevěřme nikomu! (Jitřní p. 1887)X. 94
*NicXXVII. 273
*Nic [Perská průpověď] (Květy 1880)II. 203
Nikotina (Lumír 1873)XI. 74
Noc na Supově (Květy 1888)XVIII. 213
206
*Noční půtkaXXIV. 23
*Noční sněmXXIV. 139
Novella z ničeho nic (Světozor 1871)III. 174
*Novému jaru (Časopis českého studentstva 1889)XXIV. 135
*Nové písně (1888)X. 145
*NovoročníXXIV. 210
Novoroční dostihy (N. L. 1886)XVIII. 112
Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do
15 století (1889)VIII. 121
Nový rok dra Berly (N. L. 1887)XVIII. 200
Oběti pověry (Matice lidu 1871)XXVIII. 26
Oběti Jules-VerneovaXXV. 308
Oblaka (Lumír 1873)XII. 71
O božská přírodo!XXV. 376
Obrázek z cestyXXIII. 155
Obrázky z Kolchidy (Květy 1885)XXIII. 12
Obrázky z různých končin domácích (Květy 1888)XXVIII. 339
*O čarovném pavouku (1897)XIX. 167
Odkaz (Lumír 1873)XI. 113
*O jednom králi (Světozor 1870)II. 122
O květinkách a sluníčku (N. L. 1892)XVIII. 277
„O poesii a povaze lorda Byrona“ (Pokrok 1870)XXVIII. 3
O pruderiiXXIX. 330
O původnostiXXV. 353
*Orel Balkánu (Básně 1874)II. 153
*Osudný knedlík (Světozor 1871)XXIV. 77
Osudný novoroční dar (Švanda dudák 1886)XVIII. 62
*Osudy cylindru (Světozor 1871)XXIV. 75
*OtázkyXXIV. 122
*Otcova pohádkaXXIV. 151
*O té velké vodě (Světozor 1871)XXIV. 79
Otevřené psaní p. Konvalinky vévodovi Gramontovi
(Pokrok 1870)III. 102
*Otilii Sklenářové-Malé (Lumír 1874)XIX. 236
*Otrokyně (Lumír 1866)II. 285
O vrabcích a krejčíkovi (Dörflovo Vánoční album 1881)XV. 227
O zíváníXXIX. 326
*Památce Hálkově (1874)XXIV. 204
Pan Bolehlav a svět (Světozor 1871)XII. 3
207
Pan Brůžek (N. L. 1881)V: 192
Pane, chraň nás všech rad a pokynů!
(Lit. rozhledy 1886)XXVIII. 326
Pan KalmusXXV. 5
Pan podučitel (Světozor 1871)III. 128
Pantofle (Květy 1892)XXII. 245
Pan učitel a jeho revolverXXV. 340
Papíroví motýlové (N. L. 1886)XXV. 205
*PašijeXXIV. 188
*Péro sokolí (1886, Nové písně 1888)X. 173
Pestré cesty po Čechách (1890 – 92)XXVI. 5
*Petrklíče (Poet. besedy 1883)IV. 129
*Píseň (asi z r. 1871)XXIV. 73
*Píseň (asi z r. 1895)XXIV. 180
*Píseň (Lumír 1890)XXIV. 256
*Píseň (Květy 1896)II. 278
*Píseň o veselostiXXIV. 109
*Písně otroka (1894)XVI. 1
*Písně poustevnickéXXIV. 153
*Písně tuláckéXXIV. 52
*Písně žebráckéXXIV. 52
*Pláč stepiXXIV. 27
*Po divoké nociXXIV. 85
*Pod Mariánským obrazem (Modl. k N. 1896)XVI. 161
Pod nůžkami a břitvou (N. L. 1882)XV. 165
*Podobenství (Nové p. 1888)X. 196
*Pod starým praporem (Jitřní p. 1887)X. 120
*Podzemní hlas (Nové p. 1888)X. 218
*Podzimní (Květy 1896)XXIV. 181
*Podzimní meditaceXXX. 28
*Podzimní myšlenka (Dívčí svět 1900)X. 279
Podzimní vzdech venkovského čtenáře (N. L. 1881)XV. 106
PohádkaXXV. 8
Pohádka o červené karkulce (N. L. 1907)XXIX. 171
*Pohádka pro staréXXX. 40
*Pohádko!XXX. 11
*Pohádky (K cyklu F. Engelmüllera 1902)XIX. 282
*Pohádky a povídky strýce MartinaXXX. 46
*Pohár mladosti (Lumír 1883)II. 228
208
*PohřebXXIV. 34
*PokušeníXXIV. 195
Pokynutí našim rozhodujícím kruhům (N. L. 1881)XV. 102
*Popěvky tuláckéXXX. 37
Poslední jaro (Lumír 1877)XII. 235
Poslední máj (Přítel domoviny 1886)XXVIII. 319
Poslední prosba královny AnnyXXV. 315
Poslední vánoční povídka (Lumír 1877)XI. 244
Poštovní kapitola (N. L. 1907)XXIX. 164
*PoupěXXIV. 33
Pověst (Květy 1883)XXVIII. 306
*Povzbuzení (Nové p. 1888)X. 241
*PovzdechXXX. 17
*Práci (Dělnictvo sobě 1886)XIX. 260, XXIV. 249
*Praha (Ottovy „Čechy“ 1884)XIX. 253
Prachatická elegie (N. L. 1886)V. 167
*PřáníXXIV. 203
*Přání učiteliXXIV. 284
Přátelé Osetinci (Lumír 1874)VII. 82
*Pravda (Květy 1885)IV. 181
*Pravé slovo (Jitřní p. 1887)X. 103
Pravý výlet pana Broučka do měsíce (1888)IX. 1
Pražské zvony (N. L. 1892)XVIII. 226
Pražský Robinson (N. L. 1881)XXV. 77
*Předčasná smrt (Květy 1883)II. 239
Předčitatel (Lumír 1874)XI. 164
Před půlstoletímXXIX. 268
*Před Rodinovou „Bouří“ (Zvon 1903)XXX. 5
Před rozvalinou Karlova mostu (N. L. 1890)XXVIII. 351
Příchod jara (Květy 1883)XXV. 139
Příprava k úřadu kritickému (N. L. 1892)XVIII. 270
Přítelův senXXV. 270
*Přízrak (Jitřní p. 1887)X. 108
Příživníci pařížských kaváren (Květy 1899)VII. 284
Procházky Tiflisem (N. L. 1876)XX. 83
Projížďka gruzínským krajem (Lumír 1876)VII. 41
*ProrokXXVII. 357
Prosba o tiché místo (N. L. 1893)XVIII. 286
*Proslov abiturientům učit. ústavů (1882)XXIV. 233
209
*Proslov „Akademické čten. Jednotě“ v Jičíně (1893)XXIV. 270
*Prošlo v k akademii stud. krajinských spolků (1879)XXIV. 213
*Proslov k 20letému jubileu pražského Sokola (1882)XXIV. 236
*Proslov k otevření nové č. arény (1871)XXIV. 207
*Proslov k otevření slánského divadla (1883)XXIV. 238
*Proslov „Krakovci“ (1881)XXIV. 225
*ProsIov k sjezdu „Jednoty Českosl. Zpěváckých
spolků“ (1891)XXIV. 265
*Proslov ku koncertu ve prospěch bezplatných obědů
pro nemajetné právníky (1886)XIX. 257
*Proslov ku koncertu ve prospěch sirotků po
typografech (1879)XXIV. 216, 219
*Proslov vinohradské Měšťanské Besedě (1894)XXIV. 274
Proti sobě nebo vedle sebe?XXIX. 234
*První a poslední (Květy 1885)II. 262
*První sníhXXIV. 149
První starosti (Lumír 1878)XXIV. 161
*První struna (Nové p. 1888)X. 155
Psyche (N. L. 1882)XV. 159
*Ptáčník (Švanda dudák 1891)II. 271
*RadaXXIV. 93
*Radhošťská duma (Morava svým Maticím 1897)II. 280
*Ranní (Květy 1896, Modl. k Nezn.)XVI. 84
Redakční ostřižkyXXV. 301
Rodinné tajemství (Nár. L. 1886)XV. 293
*Rodnou vsí (Květy 1884)II. 241
*Roháč na Sioně (Květy 1898 – 99, část z ruk.)XXVII. 1
*RokXXIV. 97
*RomanceXXIV. 95
*Romance o rytíři KoldoviXXIV. 100
Rozličná zklamání (Nár. L. 1881)XXV. 72
*RozloučeníXXIV. 49
Rozumné námluvy (Lumír 1874)III. 230
Rozumný vlastenec (Nár. L. 1886)XXV. 197
Rrrrbumbum (Lumír 1873)XI. 134
Rusalka (Květy 1885)XV. 236
Různé barvy (Nár. L. 1893)X. 243
210
Různí židé (Květy 1879)VII. 199
Růže (Květy 1886)XV. 260
Růže z podlesíXXV. 344
Rybářova dceraXXVII. 288
Samson (Tábor 1868)XXII. 1
Sáně (Nár. L. 1893)XXII. 267
*Satanský dar (Jitřní p. 1887)X. 115
*Sekáči (Květy 1903)XVI. 180
*SekerníkXXVII. 365
Selanka (Nár. L. 1881)V. 62
*Sen Koniášův (Ruch 1886, Nové p. 1888)X. 166
Signorina Gioventú (Lumír 1874)XI. 191
*Sirotám příbramským (1892)XXIV. 267
*Sklenice vodyXXVII. 370
*Skřivánek (Jarý věk 1883)II. 234
*S kužele bájí (Národ sobě 1880)II. 204
Skvostná novella (Nár. L. 1881)XV. 90
Sláva (Osvěta 1881)XIV. 265
*Slavie (Květy 1882)VIII. 187
*Slovanská hymnaXXIV. 133
*Slovem a kovem (Jitřní p. 1887)X. 105
Slovenská literatura (Květy 1880)XXVIII. 355
*Slovo (Modl. k Nezn. 1896)XVI. 79
Slovo na obranuXXIX. 15
Sněm písmen (Nár. L. 1886)XVIII. 120
*Snění (Květy 1894)XXIV. 176
*Snění u potokaXXIV. 176
SněženkaXXV. 342
*Sněženky (Jarý věk 1885)II. 257
*Sníh (Květy 1894)XVI. 241
*SnílekXXIV. 32
*Snové (Máj, lit. almanach Uměl. Besedy 1872)II. 130
*Sny palestýnské (Květy 1896, Modl. k Nezn.)XVI. 81
Souboj (Lumír 1873)XI. 61
*SoudcůmXXIV.137
*Soud na BuchlověXXVII. 363
Spisovatel, kterého nikdo nečte (Světozor 1871)III. 116
Spletená historie (Lumír 1873)III. 217
*Srdce – hnízdoXXIV. 62
Staré brány v Nimburku (Květy 1883)XXVIII. 298
211
*Staré heslo (Slavn. list Sokola v Olomouci 1889)XXIV. 130
Starý holičXXIX. 327
Stehlíkův duch (Nár. L. 1881)XV. 125
*StepXXX. 113
Stesk českého literátaXXIX. 223
Stín (Pokrok 1870)III. 97
*Stín (Květy 1888, Nové p.)X. 179
StínXXIX. 345
Stíny mrtvých (Nár. L. 1892)XVIII. 294
Strach z cizích myšlenek (Nár. L. 1892)XVIII.253
Stručný návod pro každého Čecha, který chce vyniknouti
a dobře se mítiXXIX. 334
Strýc (Nár. L. 1880)XXII. 121
Studium typů (Nár. L. 1893)XX. 237
Suggesce pravdy (Nár. L. 1890)XVII. 237
Svanet (Lumír 1874)VII. 14
*Svatá BarboraXXVII. 385
*Sváteční rýmy ševce Martina KlímyXXX. 35
*SvedenáXXIV. 179
*SvětloXXIV.179
*Světlo v temnotách (1893)XIX. 275
*Svlačec (Ruch 1885)II. 248
*Svoboda (Nové p. 1888)X. 215
*Svornost (Nové p. 1888)X. 193
*Šablony (Nové p. 1888)X. 183
Šablony na sentimentální povídky (Lumír 1873)III. 209
Šéfův dalekohled (Nár. L. 1886)XVIII. 52
Šílenec (Lumír 1873)XI. 96
*ŠlechtaXXIV. 117
*Šotek (Květy 1886)IV. 3
*Štěbetavá vlaštovinko!XXIV. 31
*Štědrovečerní příhoda (Květy 1894)XXIV. 159
Štokholmské národopisné museum pod širým nebem
(Květy 1895)XXIX. 145
*ŠuhajXXX. 21
*ŠumařXXX. 32
*Šumařovo dítě (Lumír 1873)II. 154
*ŠumařskéXXIV. 147
*ŠvadlenaXXIV. 71
*Švanda dudák (Květy 1888, Nové p.)X. 185
212
TabatěrkaXXV. 357
Tajemný člověk (Nár. L. 1881)XV. 83
*Tajné hoře (Květy 1882)II. 221
Také „listárna redakce“ (Nár. L. 1892)XXIX. 3
Taroky (Lumír 1873)III. 191
*Tatrám (Jitřní p. 1887)X. 126
*ThamareXXVII. 354
Thusnelda (Lumír 1874)XI. 158
Tiché řemeslo (Česká včela 1878)XI. 267
1882 (Nár. L. 1882)XXV. 114
Toť se rozumí, že vánoční povídka (Nár. L. 1886)XXV. 211
Touha po venkověXXIX. 332
Tovelille (Lumír 1883)XV. 180
Trampoty kritikovy (Nár. L. 1881)XV. 69
Trepka (Světozor 1869)III. 45
*TrepkyXXIV. 65
*Tři staré domyXXIV. 200
Trojka (Světozor 1871)XXVIII. 23
*Trosky (Pestré cesty po Čechách 1891)X. 275
Turkos (Pokrok 1870)III. 112
*Tyran Rozum (Lit. premie Uměl. Bes. 1888, Nové p.)X. 225
Ubohý věřitel (Nár. L. 1880)XV. 3
*Ukolébavka (Nové p. 1888)X. 170
Umění státi se slavnýmXXV. 351
*Umírání (Almanach č. studentstva 1869)II. 114
*U moře (Květy 1886)II. 267
Upomínky z východu (Nár. L. 1875 – 76)XX. 1
*Uspávačům (1887, Moravsko slezská Revue 1907)XXIV. 123
*Ústřední Matici Školské (1883)XIX. 247
*UtopenáXXVII. 360
*Václav z Michalovic (Květy 1880)VI. 3
*Václav Živsa (Květy 1889 – 91)VIII. 1
*Váda květů (Světozor 1885)II. 252
*Vánoční (Modl. k Nezn. 1896)XVI. 176
*Vánoční sen (Zlaté klasy 1864)XXIV. 3
*V bouři (Modl. k Nezn. 1896)XVI. 147
*V bouřiXXX. 27
*V buřanu (Květy 1879)II. 198
Večerní idylla pusty (Květy 1883)XXVIII. 304
213
*Věčným karatelům (Nové p. 1888)X. 200
Věčný žid (Nár. L. 1882)XV. 173
Velehradská pouť (Nár. L. 1881)V. 48
*Věnování (Básně 1874)II. 85
*Věřím (Nové písně 1888)X. 212
*VěřímXXIV. 190
*Verše do památníkůXXIV. 254
*Vesele dál (Švanda dudák 1900)XXX. 3
Vesnický svatý (Lumír 1873)XI. 85
*Ve stínu lípy (Květy 1879)X. 1
Ve stopách královny Dagmary (Světozor 1888)VII. 251
VetešXXV. 335
Ve vzduchu (1880)V. 267
V Hodslavicích (Nár. L. 1881)V. 7
Vineta (Kal. Ústř. Mat. Školské na rok 1885)VII. 237
Vinohradské melodieXXV. 319
*Vítězné křivděXXX. 9
*Vítězslavu Hálkovi (1882)XXIV. 231
*V jitřním šeru (Jitřní p. 1887)X. 87
*V klášterním sklepě (Alm. č. studentstva 1869)II. 119
Vladikavkaz (Nár. L. 1875)XX. 176
*VIny (Květy 1888, Nové p.)X. 235
V metelici (Květy 1883)XXVIII. 310
Voják v české písni národní (Květy 1882)XXVIII. 288
Vojenská silnice kavkazská (Nár. L. 1875)XX. 147
*Vojínův štědrý večer (Květy 1882)II. 220
Volné listyXXIX. 325
*V pitevně (Alm. č. studentstva 1869)II. 111
VrabciXXV. 109
V redutě (Lumír 1875)XXVIII. 198
*Vstup (Nové p. 1888)X. 149
*V temné chvíli (Světozor 1886 pod titulem „Odpověď((,
Nové p. 1888)X. 229
V tichém a blaženém přístavu manželství (Nár. L. 1886)XXV. 164
Vůně (Nár. L. 1894)XXIX. 128
*Vůz (Básně 1874)II. 150
*Vyhlídka do hor (Nové p. 1888)X. 204
Východní břeh Černého moře (Nár. L. 1875)XX. 5
*Vy jedle dvěXXIV. 29
214
Výlet do Chorvatska (Lumír 1878)XIV. 113
Výlet do Kutné HoryXXIII. 159
Výlet do mladosti (Lumír 1882)XV. 132
Výlet páně Broučkův do měsíce (Květy 1886)XXV. 217
Výlet z Janova (Květy 1895)V. 237
Vyměněný klobouk (Pokrok 1870)III. 74
*Výprava krále JečmínkaXXVII. 380
*Výš!XXIV. 157
*Vyznání (Nové p. 1888)X. 151
*V záři minulosti (Nové p. 1888)X. 177
V záři pyropů (Nár. L. 1892)V. 177
*Vzpomínka (Slavia 1881)XXIV. 103
*Vzpomínka (Květy 1882)II. 218
Zahučaly horyXXIII. 145
Za Otakarem Mokrým (Květy 1899)XXIX. 158
Zápisky českého EpimenidaXXIX. 283
Zastavená povaha (Světozor 1871)XI. 51
Za větremXXV. 11
Zázračné těžítko (Pokrok 1870)III. 69
*Zbořený chrám (Květy 1896, Modl. k N.)XVI. 124
Z cesty Václava Maliny do minulosti (Pestré cesty po
Čechách 1891)V. 81
Z dávných vzpomínek (Nár. L. 1893)VII. 95
Z dávných vzpomínekXXIX. 302
Z denníkuXXIII. 217
Z denníku průměrného člověkaXXIX. 342
*Z dob zašlých (Květy 1882)II. 223
*Z epigramů Alex. S. Puškina (Lumír 1873)II. 207
Ze zápisků tajnéhoXXV. 14
Ze života slovanských národů (Kal. koruny české
na rok 1871)XXVIII. 6
Z filologických fantasií nefilologa (Nár. L. 1892)XVIII. 233
*ZimníXXIV. 38
*Zimní fantasie (Jitřní p. 1887)X. 129
Zimní idylla (Světozor 1869)III. 9
Zimní idylla (Světozor 1886)III. 3
*Zimní noc (Květy 1879)II. 172
Z Janova (Květy 1895)V. 204
Z Krakova (Illustrovaný svět 1902)XXIII. 59
*Zlaté náušniceXXIV. 44
215
Z lidumilných kapitol (Nár. L. 1907)XXIX. 188
*Z Martiala (Květy 1881)II. 208
*Z minulosti v budoucnost (1895)XIX. 265
Z mých literárních začátků (1892)V. 275
Z našich ctnostíXXIX. 343
Z neznámé knihy Štelcara Želetavského z Želetavy
(Nár. L. 1880)XXV. 44
*ZoraXXIV. 221
Z PařížeXXIII. 175
*Zpět a v před (Nové p. 1888)X. 163
*Zpěvník Jana Buriana (Květy 1887)XIX. 1
Z podhoří (Nár. L. 1892)XXIX. 25
*Zpověď (Modl. k Nezn. 1896)XVI. 170
*Z původního rukopisu „Písní otroka“ (1894, Kal. Nár.
Listů na rok 1908)XXIV. 15
Z upomínek na bratra Vladimíra (Květy 1905)II. 188
*Žižka (Květy 1879)XXIII. 76
Žižkova třída (Nár. L. 1893)XXIX. 99
ŽlučXXV. 325
Žoli (Světozor 1871)XI. 3
*Žukovskému (1883)XIX. 249
216
OBSAH.
Menší básně III1
Vesele dál!3
Před Rodinovou „Bouří“5
Na omluvu7
Vítězné křivdě9
Pohádko!11
Měsíce13
Povzdech17
Boj18
Zlomky19
Šuhaj21
Letní večer22
Na Bodamu24
V bouři27
Podzimní meditace28
Šumař32
Hvězda33
Sváteční rýmy ševce Martina Klímy35
Popěvky tulácké37
Pohádka pro staré40
Mlhy42
Hlasy43
Pohádky a povídky strýce Martina46
Náběhy k větším básním bez nadpisu52
Úryvek větší básně bez nadpisu59
[217]
Dívčí válka69
Step113
Nemo133
Do světa širého163
Doslov pořadatelův195
Opravy197
Abecední ukazatel Sebraných spisů199
E: dp + sf; 2002
[218]