DO SVĚTA ŠIRÉHO.

DO SVĚTA ŠIRÉHO.
I. I.
Zde z malé české role ve skrytém světu dole jak zvonec v lesní hluši zní ztracený můj hlas; a přec bych za Šumavu, za Sněžky bílou hlavu rád tisíceré duši svůj poslal družný vzkaz. Ó, sláb je na tu dáli, a kde by došel chvály? Sám hlahol jeho řeči by zlobný budil smích; vždyť slyším s oné strany jen záště ryk a hany, chřest mečů kutých k seči a pout nám chystaných. Však hrdý smích ať řičí, ať nenávist tam syčí a schýlit do poroby své šíje velí nám – vím jistě: jsou v tom tlumu, [165] kdož jinou snují dumu, kdož touží z temnic zloby ve světlý lásky chrám. Snad řídcí tonou v davě, mrou hlasy jich v té vřavě, leč vím: ve stejné tuše tam soudruh nejeden při noční lampě s knihou, nad kyprou pole ryhou, i v dílně pilno buše můj sdílí drahý sen. Nuž, neznámí vy druzi, vy téhož božství sluzi, mí bratři duchem, citem tam v modru dalných niv, za Sněžkou, za Šumavou, Alp sněhem, stepní travou a všude pod blankytem, kde lidsky člověk živ: Vám do branného víru připjatou na šíp míru svých veršů chudou kytku šlu, básník bez jména. Nechť cíle nedoletne, jen s posměchem se střetne a pro vás bez užitku ať zvadne ztracena: Snad přece z její troli, kdes pošlapané v poli, se ujme zrnko, časem tam vzejde primulí, až v zimní kraje ladné máj vytoužený shledne 166 a nové doby jasem svět zajde minulý. *** Kdož v různém světa luhu sen stejný chováme, dluh po boku spějme druhu, my vojsko neznámé! II. První hlas: „Také ty juž opsky jmelím ježatý si věnčíš vlas s hejnem věštců omrzelým, kterým náš se hemží čas? K talárů jich sešlé třásni mísíš ještě čamaru, s rájů příštích starou básní v divné řeči barbarů? Haha! Nemám řízy věští, ale slovům uvěř mým: Blouznění, jímž leb ti třeští, rozplyne se v mutný dým, tvoje vzdory trpasličí srazí mohutný náš meč, vítězný náš příval zničí plémě tvé i tvoji řeč. Přes nárůdků rabských šíji 167 k metě své náš půjde rod, dobouří až po Adrii jeho všedrtící chod, nezadrží odpor žádný příboj hromných jeho sil, trůn mu kyne světovládný, o němž Barbarossa snil.“ III. III.
Ne tvému pěji sluchu, ó, hrubé síly duchu: Máš ještě moc a vřavou as mnohou zděsíš zem; leč za tvých drábů mrakem, tvým zkrvavělým znakem, již bílou pod zástavou se sbírá jiný tem. Nechť tvůj i mudřec lhavý ty hrozné laury slaví, jež v bezdnách cizí bídy rvou sobě katané, ten odkaz doby mračné, bouř’ zloby krvelačné a z lebek pyramidy na nivě zdeptané: Též u vás jinak cítí již mnohý, rot se štítí, jež lidská všechna práva pod hrubou kloní pěst; již národa mu blahem a silou není, vrahem 168 být slabších, zbojců sláva a jařmitelů čest. Tu novou četu junnou svou družně vítám strunou, z těch míru paladýnů mi vzejdou přátelé; již na všech stranách světa náš bílý prapor vzletá, vlá k Odře též a Rýnu i k Alpám vesele. *** Kdož v divý zápas rodů mír voláme a shodu, ó, v surovém tom hluce přes plemen rozbroje již stiskněme si ruce, my vojsko pokoje! IV. Druhý hlas: „Pravdu díš. Jak přízrak noci bledne, mizí v zašlý mrak divá sláva zbrojné moci, lidstva dávný vlkodlak; věřím s tebou, že již spěje k mátohám věk přežilý, národů kdy řídil děje 169 krvavý meč násilí. Sousedy své za paroby nezdeptá již silný kmen, ale přec i světlé doby vyplní můj vzletný sen, měkkým poutem volné shody bez panství a podruží pro zisk obou slabé rody k mohutnějším přidruží. Hleď! Tam v Novém světě volném různých plemen různý hlas na kolbišti práce spolném v jedné řeči splývá svaz; tak i zde svou vnitřní silou mocný rod můj vyspělý zbraní ducha ušlechtilou slabé vše si přivtělí. Trety, jež jí v letu brání, hlaholy a písmenky, smete velkolepé vlání jednoticí myšlenky, k mohutnějším drobné celky samoděk se přivinou, v dějin cíl vše spěje velký: v lidstva obec jedinou.“ V. V.
Kdož budoucna zří šerem, kým půjdou věky směrem? snad v kruhy stále větší směs tíhne národů, 170 cit zhasne k rodu vřelý, svět vlastí bude celý a jednou zavzní řečí kdys po všem obvodu. Leč dokud city ony jak drahých vísek zvony ze zraků blaha slze a stesků loudí nám, že nezanikne vnuku vděk mateřského zvuku ni v příštích věků mlze, tu vroucí víru mám. Ač vidím slabé sněti kdys mocných kmenů tleti, přec ve mnohou se lije zas bujné mízy tok: žár smělý v oku junném tam na Rodanu slunném šik felibrů se bije za sladkou „lenga d’oc“. Vlam onde volná smělo po právu svém; zde čelo Ir porobený vznáší, a hrdě vstává Fin; pod vlastní znak své syny duch sbírá Ukrajiny – květ nový všude raší ze souší, rozvalin. Čas nový, ušlechtilý, bez meče, bez násilí, rci, jakým zpáčí stavem ten jarobujný proud? Zda národy, jež cítí 171 nezdolnou vůli žíti a sílu v těle zdravém, do mrzkých vkuje pout? Rod věrně k sobě lnoucí, svou cestou pevně jdoucí, nechť počtem slabý, duchem je vřelým silen dost, by v osvětném též boji si chránil barvu svoji, by práce zdárné ruchem žil po svém, kvet’ a rost’. Ne světa stejnost šedá jest vrcholem, jejž hledá má naděje, má víra na konci našich cest; jest pestrost znakem žití, šeď skonem – různo zníti vždy lidstva bude lýra, zem’ barvou sterou kvést. Vím jistě, že mám druhy, jimž májové jak luhy věk příští vesel září, sta různých květů houšť; jimž svítí v mladé kráse a nudně neslívá se v tón jeden, šedo stáří, a v chudotvárnou poušť. *** Kdož v divý zápas rodů mír voláme a shodu, 172 kdož zříme lidstva metu v jich volném různém květu, kdož řečí mnohozvukou cíl jeden hlásáme – ve stisku bratských rukou v před, vojsko neznámé! VI. Třetí hlas: „Neslyšíme ve tvém zpěvu strunu chudých, strunu svou, my, jichž ruce v bolu, hněvu okov zrezavělý rvou, my, kdož věky beznadějně stírali s čel kleslých znoj a teď všemi řečmi stejně ohlašujem křivdě boj. Vodili nás krve mořem za řeč, víru, otčinu, plnili jsme děsem, hořem porobenou cizinu, doma pak se naši kati o plen dělili a čest, my jak dříve jařmem spjati zkoušeli jich bič a pěst. Ale posléz dav náš němý zahřměl, okem hněvně blýsk’, přes meze všech plemen, zemí mozolné si dlaně stisk’, povržené práce strojem 173 – kladivem svým – hrdě máv’, žádá jedním burným vojem lidské cti a lidských práv. To ať haslo báseň zdraví, velký cíl, jenž vede nás; toť je k příští bitvě pravý polnic břesk a bubnů ráz, tato píseň písní hřímá nad vše noty, které hráš – hnětených kdo harfu třímá, tenť jen sám je pěvec náš.“ VII. VII.
Vám příští doba patří, vy odstrčení bratři, před vámi věkovité se chvějí prestoly, již dopola se svezly jich zlaté věnce s žezly na skráně potem kryté a v ruce s mozoly. Když vládce klesá věkem, zdaž velikým je rekem, kdož budoucímu hoví již chytře dědici? Můž’ nízké spřádat klamy, kdo, pro vás zápal samý, jmen pro sebe tak loví na lichot udici. Jsou, kdož vám pro zisk slouží, po chvále množství touží, 174 neb vašem na panýře své heslo tyčí jen; chce vašich užít davů, kast vetchých boj a stavů, i víra proti víře a proti kmenu kmen. Však nechťsi třeba chvíli kmit bludičky vás mýlí, jen vaší cestou svítá zář šťastných lidstva met; vám, pravé duši jeho, díl hlavní patří všeho, co lidským snahám skytá a pracím tento svět. Vlast bez vás vlastí není, a národa vše jmění má ve vás původ, celé po právu patří vám – ne pouze podíl skývy, i květy z ducha nivy i skvosty uměn skvělé a hvězdných vidin chrám. Nech rmut se zdvíhá chvílí, cit každý ušlechtilý z té vyjde burné pěny bez kazu, úrazu; vy věrně zachováte, co lidské, dobré, svaté, co pravé jesti ceny ve věkův odkazu. *** 175 Kdož v divý zápas rodů mír voláme a shodu, kdož zříme lidstva metu v jich volném různém květu, kdož máme blahověstí všech bratří rovné štěstí – zlob starých bijme saně, kast vetchých rozbroje, my borci beze zbraně, my vojsko pokoje! VIII. Čtvrtý hlas: „Jiná-li též nevolnice na tvé srdce nebuší, jejíž jařmo – v cetkách sice – nejstarší a nejtužší? Jako žertva vyfintěna v pohaně a bezpráví družka vaše, sestra, žena, vláčí okov rezavý. S vámi rovně sudbu sdílí člověčenskou, zemský dol potem rosí v družné píli, přírody zná krutší bol; ale hrubý věk ji slabou poddal druhu barbaru, učinil ji muže rabou, chtíčů hrou a rozmarů. Je-liž duch jen mužské půle 176 všelidskosti výronem, má-liž pouhé části vůle celku zůstat zákonem? Kde se o vše právo dělí s volnou družkou rovný druh, tam jen lidstva výraz celý, člověčenstva celý duch.“ IX. IX.
Ať kdekoli se vznese vaz deptaný, a pne se po právu, po svobodě z pout lidská pravice, tam srdce mé se chýlí, tam vroucí souhlas pílí, boj svatý v družné shodě má vítá zdravice. Jak všechna pouta tříští, snad ve chvilce juž příští i s tvojich útlých rukou je smetne doby let, ó, družko s něhou vroucí v boj žití s námi jdoucí, jež svou nám chystáš mukou vždy nový rodu květ. Jak těla různé tvary i mysli jiné dary zvlášť muži, ženě dává již sama příroda; leč teprv ráz ten dvojí se v celek lidstva pojí, 177 jich obou stejná práva a stejná svoboda. Jak na společném dílu svou nejlíp zkusit sílu, část každá v rovném volném si najde zápolu; své hajtež každá sobě, však svorně jdětež obě ve svazku lásky spolném dál k lidstva vrcholu! *** Kdož v divý zápas rodů mír voláme a shodu, kdož zříme lidstva metu v jich volném různém květu, kdož máme blahověstí všech bratří rovné štěstí –: ó, stáhněm rabské kruhy též s paží sestry-druhy, ať s námi v boj se ztuží, jejž stejně hlásáme, my tábor bez oruží, my vojsko neznámé. X. Pátý hlas: „My však nejsme bez oruží, nám je heslem: smrt a krev. Vari s láskou! Šik náš druží smělý vzdor a žhoucí hněv. 178 Bořme! Jenom z rumů, ssutek dílo vstává obnovy, síly vzmach a rázný skutek nejlíp drtí okovy. Nechť si tyran lup svůj hradí živým valem drábských těl, nechťsi v nekonečno řadí spousty bodákův a děl: stačí dílna v temnu dole, jedné smělé ruky vzmach, aby v sluhů bledém kole ranou hromu klesl v prach. Proti nám řád věků stojí, při něm všechna světa moc, nám jen zbylo válčit zbrojí, kterou skuly lest a noc; měj duch slabý pro ni hanu, velký cíl tu světí zbraň, v žalářích a na čekanu vlastní život kladem’ zaň. Kdo chceš čelit křivdy tronům odvěkým, buď celý muž, proti slzám, vzdechům, stonům v pevnou ocel srdce ztuž! Hradby moci nerozboří sněmů křik a hesel řev, základ lepším dobám stvoří jenom boj a žár a krev.“ XI. XI.
Táž hvězda, jež nás vodí, nad vaší svítí lodí, 179 nechť třísní s hrůzy jekem vln krvavých ji šleh; vám za bouřlivou nocí, kde v boji s děsnou mocí vztek přemáháte vztekem, týž kyne slunný břeh. Snad mýlím se, snad není čas dosud rozednění, snad zla jen temné meče zla temný zhrotí voj; leč hruď má víru chová, že již tu doba nová, jež v ušlechtilé seče jen světlou nese zbroj. Kdys pouhým vroucím slovem nad mučenníků rovem všem Říma silám čele vzplál Kristův jasný týn; však jeho záře mdlela, na tisíc let se stměla, když v pěsti zkrvavělé kříž vznesl Konstantin. Duch nový nad Sekvanou zved’ peruť odpoutanou, a hrdě vzletly v nebe čet volných zástavy; však z hrdin republiky Kors drábské zrobil šiky, sklál volnost, národ, sebe za vavřín krvavý. Teď zbraní temna každou, lstí, násilím a vraždou již zhrdá v hloubi duší 180 věk lepší, zjasnělý; teď pravda, rozum s citem jsou oštěpem a štítem, teď myšlenka je kuší a důvod ocelí. V před nekrvavou sečí jde právo s ducha meči, všech dobývá si říší a mocí bezmeznou již vniká k temná trůnu, i v jeho vojska lůnu za krátko k nebes výši skráň vypne vítěznou. *** Kdož v divý zápas rodů mír voláme a shodu, kdož zříme lidstva metu v jich volném různém květu, kdož máme blahověstí všech bratří rovné štěstí a šinem’ rabské kruhy též s paží sestry-druhy, však odmítáme každou zbraň temna, úklad s vraždou, a lidskosti jen zbraně si kujem’ do boje –( ó, podejme si dlaně, my vojsko pokoje! 181 XII. Šestý hlas: „Zamítám též zbraně divé, jimiž válčil temný věk, věřím v síly vítězivé ušlechtilých myšlenek; železnou jen vůlí spějme za svou metou dál a výš, ducha zrní vůkol sejme, by svit padl v každou chýš! Každý trp za svoje druhy, k blahu všech své kroky řiď, ale zlo a jeho sluhy z hloubi srdce nenáviď; tu se měkkých citů zhosti, svatý hněv jen v srdci měj, zbrojí ducha bez lítosti rány smrtné rozdávej! Není třeba na zlosyna provaz plésti, dýku kout; nekrvavá guillotina lépe koná přísný soud, ducha bičujtež ho knuty, topor duchový ho drť – rány ducha stejně kruty, krutší snad než těla smrt.“ XIII. XIII.
Ne boj! Ni ducha seče, ni per a řečí meče! Kéž i ta slova z divých 182 dob drábských pominou! Bez hněvu, záští, zloby říš vzrůstej nové doby slov mocí přesvědčivých a láskou účinnou! Nás nemá nikdy vésti – nechť jatagan by v pěsti nám netisk’ – duch, jímž planul kdys burný Mohamed; vzor, za nímž máme jíti, nám Kristem, Buddhou svítí, jimž se rtů tichých kanul jen čiré něhy med. Vše kolem vádou hlučí, vše jedem vře a žlučí, jen dravé důtky svistí za chechtů zlých a han, chtíč cizí škody v oku sok srdce drásá soku, jen zloba s nenávistí jsou divou duší stran. V tom záště burném kruhu jsi tamo kdes, můj druhu, ty, jemuž checht se zhnusil, jenž’s han i kleteb syt, zlo samo nenávidíš, leč v kleslém bratra vidíš a na dně’s neudusil svých prsou něžný cit? Před koncem zemské pouti kéž přáno oddechnouti nám v jasném lásky vzduchu, jenž zas by objal svět; 183 jak sladčej’ by se žilo, líp od ruky šlo dílo, a v družné práce ruchu lán veselej’ by zkvet’! Ó, jste-li tam kdes, druzi, vy téhož božství sluzi, nechť snílky věk vás zove a smích si tropí z vás, jen čelte tiše, smavě té vzteklé vůkol vřavě a věřte: Přijdou dnové, jež k veslu pozvou vás! *** Kdož v divý zápas rodů mír voláme a shodu, kdož zříme lidstva metu v jich volném různém květu, kdož máme blahověstí všech bratří rovné štěstí a šinem rabské kruhy též s paží sestry-druhy, však odmítáme každou zbraň temna, úklad s vraždou, kdož vzteklé vřavy syti chcem’ v lásce s bližním žíti a blahý prapor bílý nad světem zdviháme –: ó, spojme již své síly, my vojsko neznámé! 184 XIV. Sedmý hlas: „Kristovo jsi prones’ jméno – slov nač jiných prázdný šum?! V onom plně obsaženo lásky evangelium. Hluchými jen třeba šlaky k jádru božsky světlému proniknout, a kalné zraky zjasní hvězda Betlému. Spasnými jen své si řády veleb ostrý, chladný zpyt: – svět již nudné samovlády rozumu je zvolna syt. Posměchu a hněvu střely Víru klály drahný čas, a hle! mrtvým co jste mněli, v nové síle vstává zas. Hleďte kol: Zas prosté davy hlahol zvonů v starý chrám pod svěcené pod zástavy volá k boji proti vám; však i z vaší vlastní řady k nim se druží mnohý zběh a ten příboj odevšady pustnoucí vám trolí břeh. Ano, žije zbožná tucha, žíti bude v lidstvu dál, nestačí mu věda suchá, nadzemský chce ideál, po střízlivém světle denním 185 vítá soumrak, přelud, taj, zdvihá snivě, s roztoužením věčné clony hvězdný kraj. Čím tě k záští, haně nutí, k posměchu ten čistý vznět, který z nejvzácnějších hnutí člověckého nitra zkvet’? Nepřítelkou neměj Víru – spojenkou je mocnou spíš, jížto dobra, lásky, míru nejlíp rozmnoží se říš.“ XV. XV.
Jest v každé svaté knize část velké pravdy ryzé, kmit Neznáma, jež vezdy snem lidstva zůstane; nechť koran s védem setlí, sled po nich zbude světlý, a s Betlemské vždy hvězdy svit rajský pokane. Ba, nevhod smích a lání, když prostý cit si chrání i formu méně cennou a symbol s obrazem, jež tklivou poesií mu dýší, relikvií jsou drahou, zasvěcenou sta předkův odkazem. Však samy splynou kdysi ty různé božství rysy, 186 až dokona se změní i víry podstata; dob jiných jiné snahy též dómů ztekou prahy, tam vnesou nové snění za stará dogmata. Vždy potrvají vzněty, jež nebem v duše vsety, – – leč víry staré minou, v nichž zář ta zhasíná, z nichž nezůstalo více než kříže, půlměsíce a značka psaná hlinou na čele bramína. Tkejž vedle světel umu dál tucha rajskou dumu, jež za poznání meze své hvězdné křídlo pne; však tam, jen tam ať vzletá, ne k trůnům toho světa, a v bohoslovné these ať nikdy neztrne! Jen bezobsažné zvuky jsou články věrouky a licho přít se slovem, zda jesťjesť, či není Bůh, když zatím v srdcích není to svaté snění, chtění, ten, jehož božstvím zovem’, duch dobra, lásky duch. Jest všude religie, kde duch ten skutkem žije jak duší vládce pravý, 187 ne pokrytství a klam – nechť lampu v jizby rohu zžeh’ vtělenému Bohu, neb Konfuce tam staví či prázdno nechá tam. Též my, jimž novou září svit pohas’ na oltáři, v němž děcku vidma svatá kdys byla vtělena; jimž ze všeho, co snilo, jen kouzlo básně zbylo, jak věčný výtvor dláta z tuch božských Helena; však jejichž hněv tam bije, kde z bludu klam jen ryje, kdož musí jevit směle, co pravdou shledali: též my, voj oněm klatý, svůj nesen kahan svatý, svůj oltář v ňader cele pro zbožné zápaly. Leč peruť víry naší nad starý ráj se vznáší, tať opírá svou nohu o nové poznání; tať není s vědou v seči, za čistší žár jí vděčí ke službě svému Bohu a k dobra konání. *** 188 Kdož v divý zápas rodů mír voláme a shodu, kdož zříme lidstva metu v jich volném různém květu, kdož máme blahověstí všech bratří rovné štěstí a šinem rabské kruhy též s paží sestry-druhy, kdož odmítáme každou zbraň temna, úklad s vraždou, kdož vzteklé vřavy syti chcem’ v lásce s bližním žíti, kdož nevěřící, s věrou jdem k hvězdám zemí šerou, – však nevztahujem dlaně na vděčné závoje –: v před nesme ducha zbraně, my vojsko pokoje! XVI. Osmý hlas: „Slyším strunu ve tvém hlasu pravým citem vzrušenou, leč i modní hesla času k ní se mísí ozvěnou, a mé hledí bystřej’ oko do tvé duše, nežli mníš, vniká ke dnu přehluboko v pochyb nejtajnější skrýš. Zvěstí tvou je mír a láska, 189 dobrých lidí šťastný svět – Však proč tajná kalí vráska čela tvého jasný vznět? Na srdce si polož ruku a rci, zdali věříš sám, že kdy rozklene se vnuku vysněný tvé tužby chrám? Věříš-li, že vášně s vinou kdy se zhostí křehký duch a blud s hořem v žití minou? Ocúny dál zemský luh rodit bude, zlo a spory živá lidská podstata, budoucích tvých lidí vzory jsou jmen prázdná schemata. Pohleď v sebe sám! Zda časem vášně blesk tam nezaplá, moudrost všecku s dobra jasem nezastře-li chvíle zlá? Hruď-li nikdy nezapírá mírných retů blahověst, když hněv mimoděk ti svírá na škůdce tvé snahy pěst? Ať ret hlásá boji hanu, srdce jinou vede řeč, zříš-li národ na obranu zoufale svůj tasit meč, povznese-li rabstvo šíje, vztekle zdrtí okovy, na krev, hrůzu tyranie, krví, hrůzou odpoví. A hleď! jako mořské vlny snahy, dumy lidstva jsou, 190 neklidu a proměn plny v dol se řítí, vzhůru dmou, věštce zašlých pokolení kamenuje jiný věk, proudem dob se stále mění citů ráz a myšlenek. Snad že zkřiví pohrdavě ústa vnuk na boží říš, kde jen v bílém lásky hávě tiché ctností reky zříš, muže s měkkým ženským duchem, dobra něžné titany – na vše, co se snivým vzduchem chvělo Jasné Poljany. V zaslíbené vaší zemi shledá nudný suchopar, nad bledými liliemi vzkřísí růží smavý žár, pohanské zas čerstvé kvítí – nechť i v ně se míchá blín, – řízný broj, slast bujnou žití s prudším jasem hlubší stín. Ba, snad vnuku tyranie Rozumu se zprotiví, blouznivou hru fantasie vznese nad zkum střízlivý, přeludy zas na štít zdvihne a syt skepse, kritiky ke rtu horečnému přihne pohár nové mystiky. Snad že znovu zakalí se duchů temnem Evropa, nebo z dáli přivalí se 191 divá na ni potopa, jinobarvých plemen roje zdeptají květ Západu, jako barbarské kdys voje smetly Řím i Helladu – – Není pídě stálé půdy v pochyb věčném vlnění, snad již zítřek v dětské bludy pravdy dneška promění. Vratko v tobě, vratko vůkol – mentorům nech katedru, diváka zvol němý úkol, v úsměvu miň světa hru.“ XVII. XVII.
Mne darmo s cesty mámí již smích tvůj dobře známý, nechť z vlastního mi nitra týž časem skřipne hlas; chci za svým světlem jíti, nechť fantom jest, co svítí v šeř duše zorou jitra – Apage, Satanas! Snad našich duchů vření jest nicotné, snad smění i věků příštích soudy jen přelud přeludem; snad věčně po ní práhnout a nikdy nedosáhnout z vln vratkých pevné hroudy jest lidstva osudem. 192 Však buďsi tak i stále, ten vzlet po ideále, nechť realismu třeba má (pouhá slova!) kroj, nechť k té či oné metě se vznáší, na tom světě jest živný duši chleba a všeho štěstí zdroj. V něm všecka obsažena jest žití toho cena, ta snaha s činem spjata, jest pravý lidstva děj; ruch kolem bez té touhy cet lichých šum jest pouhý, třpyt kočičího zlata a karnevalu rej. Ví mudřec, že nic neví; však nejlepším co jeví se na mém vnitřním soudu ve chvíli současné: za tím chci světlem jíti, v něm pracovat a žíti, a neptat se, zda v proudu dob příštích pohasne. Vždy omyl ve svém Credě chci spravit, lepší zvědě, však nejen dumy snouti, chci svou též brázdu rýt; též skutkem svoji víru chci zjevit světa šíru a k vítězné ji pouti vznést na rytířský štít. Již dosti slov – teď k činům! 193 Vám různých vlastí synům zní vzkaz můj, družné četě tam v modru dalekém, vám bratrům za Šumavou, za Sněžky bílou hlavou a všude v širém světě, kde člověk člověkem. *** Kdož v divý zápas rodů mír voláme a shodu, kdož zříme lidstva metu v jich volném různém květu, kdož máme blahověstí všech bratří rovné štěstí a šinem’ rabské kruhy též s paží sestry-druhy, však odmítáme každou zbraň temna, úklad s vraždou, kdož vzteklé vřavy syti chcem’ v lásce s bližním žíti, kdož nevěřící, s věrou jdem’ k Věčnu zemí šerou za hvězdou, která svítí nám v pochyb vlnobití –: Ó, vtělit pílí ruky, co rtoma hlásáme, v šik jeden sražme pluky své známé, neznámé! 194 Doslov pořadatelův.
Co básník sám chystal pro dodatky Sebraných spisů (hodlaje ovšem ještě leccos upraviti a doplniti), co shledáno bylo v jeho bohaté registratuře, i to, co z jeho prací časových bylo by snad časem nadobro zapadlo, vše shrnuto v 10 svazků pokračování posmrtného zajisté vděk nesčetným ctitelům básníkovým, literárním historikům i generacím budoucím. Také práce nehotové zařazeny sem, neboť i v nich obrážejí se někdejší nálada, dojmy, úsudky spisovatelovy a to snad jasněji a výstižněji nežli i v přátelských dopisech, jichž ostatně asi Svatopluk Čech mnoho nenapsal. Přes veškeré úsilí nebylo lze dopíditi se jediné významnější práce Svatopluka Čecha, humoresky „Cikánky“, jež otištěna byla ve „Vlastenském kalendáři“ na rok 1871 a to ve velikém vydání za 45 kr., nikoli v malém za 27 kr., jež chovají v knihovně musejní. Toto malé vydání musejní zavinilo i mylný názor čelného listu pražského, že „Cikánka“ ve Vlastenském kalendáři na rok 1871 vůbec prý nikdy uveřejněna nebyla. Že opravdu ve [195] velikém vydání vyšla, dokazují reklamní zprávy v současných listech, zejména v „Táboru“ (1870), kde je „Cikánka“ v obsahu výslovně jmenována. Podaří-li se tedy někomu kalendář nalézti, získá si zásluhu o docelení souboru spisovatelské činnosti velikého našeho poety, který sám práci tu označoval za zdařilou. Poněvadž pak, jak Svatopluk Čech sám v předmluvě k I. dílu Sebraných spisů uvedl, nebylo lze uspořádati Sebrané spisy systematicky dle obsahu nebo doby sepsání a pozdějšími dodatky přehlednost Sebraných spisů ještě více utrpěla, připojen jest k poslednímu svazku tomuto abecední ukazatel, který hledání a přehled nepopíratelně usnadní. Ferdinand Strejček.
196 Opravy.
XXII. díl str. 34, řádek 7. zdola má zníti: bíti chtěl, a vyprázdnil ji na jeden doušek. 245, pod titulem místo Kaliny čti Maliny. XXIV. díl 5, 16. řádek shora místo ve košilce čti v košiličce. 151, 1. verš místo Srdéčko čti Srdéčka. 176, pod titulem místo VII. zpěv čti VIII. zpěv. XXV. díl 4, v předmluvě pořadatelově za slovo svých polož knih. 315 a 3I9 patří pod zlomky „Poslední prosba královny Anny“ a „Vinohradské melodie“ letopočet 1878 místo 1879 a k zlomku „Vinohradské melodie“ ještě poznámka, že úvodních slov použil autor z části v črtě „Tiché řemeslo“ (ot. v XI. sv., na str. 267). XXVI. díl 284 pod titulem místo 1868 polož 1867.
[197] Abecední ukazatel Sebraných spisů. (Básně označeny hvězdičkou, kursivou tištěny jsou práce z rukopisné pozůstalosti básníkovy.) Díl Strana *Adamité (Lumír 1873)XIII. 233 Adige (Lumír 1874)VII. 5 *Ad maiorem dei gloriam (Oharka 1866)XXIV. 15 Allotrie pod čarouXXV. 365 Americký inserát (Nár. L. 1880)XXV. 30 *Anděl (Básně 1874)VI. 235 *AntarXXVII. 336 *Antonínu Hrazánkovi (1893)XXIV. 272 Archeologická přednáška r. 5000 (Nár. L. 1886)XVIII. 133 *Arria (Konviktská „Zora“ 1864)XXIV. 5 Ať žije čamara!XXV. 323 Bahadur (Květy 1880)XXVIII. 205 *BalladaXXIV. 43 *BaruškaXXVII. 372 Bask (Nár. L. 1882)XXV. 133 Batum (Nár. L. 1875)XX. 203 Beseda kabátů (Nár. L. 1886)XVIII. 95 *Bez nadpisuXXVII. 284, 292, 301, 303; XXX. 52, 59 Bez nadpisuXXIX. 245, 261, 336, 339 Biskup (Nár. L. 1886)XVIII. 16 *BlýskaviceXXIV. 63 *Boj (z r. 1873)XXVII. 339 *Boj (z posledních prací)XXX. 18 *Bouře (Alm. č. stud. 1869)II. 98 *Bratrství (Jitřní p. 1887)X. 118 *Bratřím MiladinovůmXXIV. 111 [199] Brejle strýce Tomáše (Nár. L. 1886)XXII. 213 Brusařské epištoly (Nár. L. 1894)XXIX. 111 *Buben (Lužničan 1869)XXIV. 39 *Buďme svojiXXIV. 132 Budoucí tchánové barona Fučíka (Vilímkův Humor. Kalendář 1886)XXII. 158 *Buď práci čest! (1894)XIX. 251 *Bůh (Modl. k N. 1896)XVI. 87 Buřňáci (Nár. L. 1886)XVIII. 103 *Calderon (1881)XIX. 241 Cestování za bytem (N. L. 1881)XXV. 98 Cikáni (Květy 1888)XXVIII. 346 *CivilisaceXXIV. 154 Cizí peříXXIX. 225 Comtessa Božena (Nár. L. 1880)XI. 295 *Co přede všímXXIV. 125 *Cyril a MethodXXIV. 114 ČápiXXV. 338 Čas (Nár. L. 1893)XVIII. 298 *Časná návštěvaXXIV. 28 *Čechám (Pestré cesty po Čechách 1890)XXIV. 258 *Čerkes (Lumír 1875)VI. 199 *Čert na námluváchXXIV. 83 *Čertova rukaXXVII. 384 Česká literatura (Květy 1879 – 1885)XXVIII. 361 Českým dělníkům (1898)XXIX. 154 *Český novinář (1898)XXIV. 276 *Čínská zeď (Nové p. 1888)X. 188 ČížekXXIX. 238 Člověk, jenž vydal básně (Lumír 1875)XI. 226 ČmelákXXV. 374 Čtenáři (Nár. L. 1886)XVIII. 143 Čtenářky (Nár. L. 1886)XVIII. 150 Čtrnáctý gruzínský pluk (N. L. 1875)XX. 137 Čtyřiadvacet hodin čertem (N. L. 1881)V. 72 *Dagmar (Květy 1883 – 4)XIII. 3 Démon knihy (Nár. L. 1894)XXII. 279 Den slávyXXV. 346 Deputace do Vídně v březnu 1848 (N. L. 1893)XXIX. 34 Deštník (N. L. 1882)XV. 153 200 *Dies iraeXXIV. 199 *Divadelní proslov (1873)XIX. 229 *Dívčí válkaXXX. 69 *Dívka žnoucí (Oharka 1865)XXIV. 14 *Divné housleXXIV. 67 *Divní svatí (Nové p. 1888)X. 191 *Dle perských básníků (Lumír 1875)II. 161 Dobrý skutek (Lumír 1873)XI. 141 Dopis z bojiště (Pokrok 1870)III. 107 *Dosti nás (Jitřní p. 1887)X. 93 *Do světa širého (Květy 1908)XXX. 163 Do třetice všeho dobrého (N. L. 1886)XVIII. 44 *DouchoviXXIV. 223 *Dozvuk (Jitřní p. 1887)X. 143 *Dozvuk (Nové p. 1888)X. 249 Drak (N. L. 1886)XV. 308 Dřevěné stavby české (Květy 1895)XXIX. 134 *DrótarXXIV. 30 Druhý květ (část v „Květech“ 1893)I. 1 Duch markýzův (Lumír 1874)XI. 179 *Dumy moje!XXIV. 86 Dušičky v lese (N. L. 1881)XV. 113 Dva dopisy (Paleček 1887)XXII. 238 *Dva epigramy (Lumír 1875)II. 290 *Dva požáry Květy (1881)XIX. 244 *Dva zvony (Jitřní p. 1887)X. 96 Dvě chalupy moravské (N. L. 1881)V. 37 Endymion Květy (1881)XV. 61 *EpigramyXXIV. 74 *Evropa (Lumír 1878)VI. 123 Exotické listy (N. L. 1893)XXIX. 79 Fantasie o lepších Čechách (N. L. 1893)XXIX. 51 Filemon a Baucis (Květy 1880)XV. 29 Fiorella (Lumír 1878)XI. 256 Foltýnův buben (Lumír 1874)XI. 207 František Doucha (Květy 1884)XXVIII. 312 Fráze (N. L. 1886)XVIII. 30 *Fráze (Jitřní p. 1887)X. 100 *Geronův smích (Květy 1888, Nové p.)X. 207 *Gustavu Pflegrovi Moravskému (1883)XXIV. 240 201 *Handžár (Lumír 1876)II. 164 *Hanuman (Poet. besedy 1884)IV. 261 Heliotropy (N. L. 1894)XX. 281 *HlasyXXX. 43 *Hluché kopřivy (Světozor 1871)II. 128 Hodina s milionářem (Květy 1880)XV. 15 Höflerova slzaXXVIII. 283 Hoří! (N. L. 1886)XVIII. 85 Hovor listí (Květy 1881)XIV. 225 *Hrdina budoucnosti (Nové p. 1888)X. 221 *Hrob v lese (Básně 1874)II. 151 Hrstka jarních citátů (K. L. 1893)XXIX. 46 Hůl Petra Kašpara Světeckého (Paleček 1881)XXII. 135 *Hus (1903)XIX. 284 *Husita na Baltu (Ruch 1868)II. 94 *Hvězda (asi z r. 1892)XXIV. 155 *Hvězda (z posl. dob)XXX. 33 HyperboleXXV. 378 *Chaloupka (Ruch 1868)II. 91 Chvála stáří (N. L. 1886)XVIII. 72 Ikaros (Květy 1885)XXI. 1 Illusionista (Květy 1887)XVIII. 158 *lllustrace jarní písněXXIV. 81 Jabloň (Lumír 1878)XI. 277 Jak se čítají verše (N. L. 1880)XI. 289 Jak se připravují raci, aby než červenali (N. L. 1871)XXV. 25 *Jarní (Květy (1887)XXIV. 116 *Jarní déšť (Básně 1874)II. 152 JarniJarní fantasie o cihlách (N. L. 1881)XV. 95 *Jarní snění (Květy 1885)II. 251 Jaro (Květy 1881)XXVIII. 270 *JaroslavXXVII. 363 Jaroslavu Vrchlickému (Nár. L. 1893)XXIX. 38 Jaro v horském údolí (Hudcova „Zora“ 1882)V. 27 Jedlové růže (N. L. 1880)XXV. 66 Jestřáb contra Hrdlička (Lumír 1876)XIV. 7 Ještě jeden divadelní vlak (N. L. 1886)XXV. 155 Ještě kopa frází (N. L. 1886)XVIII. 37 *JiřinkyXXVII. 388 *Jitřní písně (1887)X. 83 202 *Jitřní pozdrav (Slavn. list „Sokola“ v Olom. 1889)XXIV. 127 J. J. Strossmayerovi (1895)XXVIII. 353 Kallobiotika na cestách. (Lumír 1875)XII. 193 *K Alpám (Květy 1900)X. 281 Kámen (Světozor 1870)III. 56 Kandidát nesmrtelnosti (Květy 1879)XVII. 1 *Kandiotky (Květy 1867)II. 86 Karrikatury (N. L. 1892 a 1893)XVII. 191 *KateřinaXXVII. 360 *Každý má svého koníčkaXXIV. 92 Kde domov můj? (N. L. 1881)XXVIII. 276 *K desetiletému jubileuXXIV. 279 *Klášterní květ (Květy 1886)II. 269 *Klekání (Květy 1896, Modl. k N.)XVI. 165 Klepy (N. L. 1892)XXIX. 18 Kletba maličkostiXXV. 350 Klid (N. L. 1886)XXV. 177 *KněžnaXXIV. 20 Kniha v domácnosti pana BubeníkaXXV. 304 Kočár (N. L. 1882)XXV. 119 *Kohoutí duetXXIV. 90 *Komenský (Niva 1892)II. 273 Konečně (N. L. 1882)XXVIII. 284 Konvičková novellaXXV. 355 *Kopa písníXXIV. 153 *Kost (Pestré cesty po Čechách 1891)X. 268 *Kostnická duma (1901)XIX. 277 *K otevření Národního divadla (Květy 1881)XXIV. 228 *Kouzelná číše (Jitřní p. 1887)X. 89 Kouzelné zrcadlo (N. L. 1886)XXV. 147 *Král a šašek (Pravda a drobné básně 1886)II. 206 *Král Ječmínek (Zlatá Praha 1885)II. 264 *Král NikotinXXVII. 335 *Královská idyllaXXIV. 35 *Kratochvilná historie o ptáku Velikánu Velikánoviči (1890)XIX. 103 *Kristova říšeXXIV. 141 *Křížek (Tábor 1868)II. 149 Krůpěj vody vltavské (N. L. 1882)XXV. 127 *K sňatkuXXIV. 281 203 *K stříbrné svatběXXIV. 283 Kukačka (N. L. 1886)XXII. 199 Kus bývalého evropského Turecka (N. L. 1875)XX. 215 *Ku slavnosti Kollárově (1893)XIX. 262 *K uvítacímu večírku sp. českých mediků (1888)XXIV. 252 Květinové korso (N. L. 1893)XXIX. 72 *Kyrysník (Květy 1868)II. 90 Kytice z MoravyXXIII. 150 *K zahájeni jubilejní výstavy (1891)XXIV. 262 La grrrrrrande nation (N. L. 1881)XV. 117 L’ane (N. L. 1880)XXV. 38 *Láska pohrobníXXIV. 25 Ledová kněžna (Lumír 1874)XI. 219 Ledové květy (Květy 1881)XV. 53 *Ledové květy (Květy 1888, Nové p.)X. 246 Lék proti strachu z cizích myšlenek (N. L. 1892)XVIII. 262 *Lesní hrob (Květy 1881)XXIV. 105 *Lesní žalm (Květy 1896, Modl. k Nezn.)XVI. 110 *Lešetínský kovář (Poetické besedy 1883)II. 1 Letmo Mingrelií, Imerecií a Gruzií (N. L. 1875)XX. 57 *Letní procházka (Květy 1881)II. 209 *Letní večer (Květy 1881)II. 217 *Letní večerXXX. 22 Lili (Květy 1887)XVIII. 188 *LípaXXVII. 377 *LipanyXXVII. 342 Lipany (Květy 1884)XXVIII. 313 *Lipany (K panoramatu L. Marolda 1898)XIX. 269 List z Japanska (N. L. 1886)XXV. 187 Liškovický pán (Světozor 1871)XI. 17 Losos mého pradědečka (N. L. 1880)V. 183 *LoupežníkXXIV. 18 *MadonnaXXIV. 60 *Májová (Modl. k Nezn. 1896)XVI. 91 *Malému národuXXIV. 106 *MaličkostiXXIV. 119 Malířská epištola (Květy 1880)XXVIII. 261 Malířský nápad (Lumír 1875)XI. 234 *Maloměstská idylla (Pestré cesty po Čechách 1891)X. 263 Malovaná vajíčkaXXV. 367 204 *Má poesie (Almanach č. studentstva 1869)II. 117 Maroušek (Slovanský kal. na rok 1872)XXII. 83 Matěj Brouček na výstavě (1892)XXVI. 121 *Matka (Květy 1883)II. 232 Má úcta!XXIX. 242 Mé první vystoupeni v „Ruchu“ (Černá hodinka Máje 1892)V. 275 *MěsíceXXX. 13 Město ve skále (Lumír 1876)II. 131 Mezi knihami a lidmi (Lumír 1874)XII. 117 Místo úvodu ( = Zimní idylla, Světozor 1886)III. 3 *Mládeži (Jitřní p. 1887)X. 139 *MlhyXXX. 42 Mluvící kapr (N. L. 1886)XVIII. 3 *MlynářskáXXIV. 87 Mocamethi (Lumír 1875)VII. 23 *Modlitba (Jitřní p. 1887)X. 111 *ModlitbaXXIV.145 *Modlitba dětská (Květy 1897)XXIV. 185 *Modlitby k Neznámému (1896)XVI. 73 Moje „panenská řeč“ (N. L. 1881)XXV. 90 *Moravě (Jitřní p. 1887)X. 122 Moravské obrázky (1884)V. 3 Moře (N. L. 1886)XXII. 225 *MotanebbiXXXVII. 358 Motýl (Vlastenský kal. na rok 1872)XXII. 15 Motýl (N. L. 1881)XV. 76 Mr. Plumpudding v Praze (K. L. 1880)XI. 301 *Mrtvým vlastencům (Květy 1888, Nové p)X. 160 *My a jiníXXIV. 121 Myslivec v české písni národní (Květy 1887)XXVIII. 331 *MyšlenkaXXIV. 72 *Myšlenky (Lumír 1875)II. 289 Myšlenky o myšlenkách (N. L. 1893)XXIX. 103 *Na Bezdězi (Jarý věk 1883)II. 225 *Na BodamuXXX. 24 Na břehu mořském (N. L. 1880)XV. 9 Náčrtky z roku 2070 (Pokrok 1870)III. 80 *Nadšení (Jitřní p. 1887)X. 91 *Na hrob Havlasův (Česká včela 1878)II. 168 205 *Na Humprechtě (Pestré cesty po Čechách 1891)X. 253 *Na křídle nejkrajnějším (Nové p. 1888)X. 198 *Na lodi vyhoštěnců (Lumír 1873)II. 158 *Na omluvu (Máj 1903)XXX. 7 *Na oslavu 300leté památky J. Melantricha (1880)XIX. 238 Napoleon (Květy 1883)XV. 207 *NapomenutíXXI: 143 Na Radhošti (N. L. 1881)V. 13 *Na Řípu (Modl. k N. 1896)XVI. 139 Národové o národechXXVIII. 280 *Na Sioně (Zlatá Praha 1888, Nové p.)X. 176 *Na sněměXXIV. 89 *Na Sylvestra 1876XXIV. 93,289 *Naše řeč (Nové p. 1888)X. 202 *Naše zbraně (Jitřní p. 1887)X. 113 Náš národní strýčekXXV. 348 Náš vánoční strom (N. L. 1881)XXV. 103 Nationalismus (N. L. 1907)XXIX. 179 *Na útěku (Květy 1884)II. 243 *Na uvítanou americkým Čechům (N. L. 1885)XXIV. 243, 245 *Na Váhu (Květy 1885)II. 245 *Na Valdštýně (Pestré cesty po Čechách 1891)X. 270 Návrh nového spolku (N. L. 1892)XXIX. 8 Návštěva věčného židaXXV. 16 Několik črt z Florencie (Květy 1897)V. 247 Několik listů z okružní cestyXXIII. 169 Několik myšlenek o české židovské otázceXXV. 372 Několik náčrtkůXXV. 380, XXIX. 348 Několik obrázků z Kavkazu (Lumír 1874 – 76)VII. 3 Několik zápisků z malého zimního výletu (Do světa 1902)XXIII. 42 Německá vesnice v Gruzii (N. L. 7881)XXIII. 5 *Nemo (z r. 1871)XXVII. 303 *Nemo (z posl. let)XXX. 133 *Nevěřím – věřímXXIV. 193 *Nevěřme nikomu! (Jitřní p. 1887)X. 94 *NicXXVII. 273 *Nic [Perská průpověď] (Květy 1880)II. 203 Nikotina (Lumír 1873)XI. 74 Noc na Supově (Květy 1888)XVIII. 213 206 *Noční půtkaXXIV. 23 *Noční sněmXXIV. 139 Novella z ničeho nic (Světozor 1871)III. 174 *Novému jaru (Časopis českého studentstva 1889)XXIV. 135 *Nové písně (1888)X. 145 *NovoročníXXIV. 210 Novoroční dostihy (N. L. 1886)XVIII. 112 Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do 15 století (1889)VIII. 121 Nový rok dra Berly (N. L. 1887)XVIII. 200 Oběti pověry (Matice lidu 1871)XXVIII. 26 Oběti Jules-VerneovaXXV. 308 Oblaka (Lumír 1873)XII. 71 O božská přírodo!XXV. 376 Obrázek z cestyXXIII. 155 Obrázky z Kolchidy (Květy 1885)XXIII. 12 Obrázky z různých končin domácích (Květy 1888)XXVIII. 339 *O čarovném pavouku (1897)XIX. 167 Odkaz (Lumír 1873)XI. 113 *O jednom králi (Světozor 1870)II. 122 O květinkách a sluníčku (N. L. 1892)XVIII. 277 „O poesii a povaze lorda Byrona“ (Pokrok 1870)XXVIII. 3 O pruderiiXXIX. 330 O původnostiXXV. 353 *Orel Balkánu (Básně 1874)II. 153 *Osudný knedlík (Světozor 1871)XXIV. 77 Osudný novoroční dar (Švanda dudák 1886)XVIII. 62 *Osudy cylindru (Světozor 1871)XXIV. 75 *OtázkyXXIV. 122 *Otcova pohádkaXXIV. 151 *O té velké vodě (Světozor 1871)XXIV. 79 Otevřené psaní p. Konvalinky vévodovi Gramontovi (Pokrok 1870)III. 102 *Otilii Sklenářové-Malé (Lumír 1874)XIX. 236 *Otrokyně (Lumír 1866)II. 285 O vrabcích a krejčíkovi (Dörflovo Vánoční album 1881)XV. 227 O zíváníXXIX. 326 *Památce Hálkově (1874)XXIV. 204 Pan Bolehlav a svět (Světozor 1871)XII. 3 207 Pan Brůžek (N. L. 1881)V: 192 Pane, chraň nás všech rad a pokynů! (Lit. rozhledy 1886)XXVIII. 326 Pan KalmusXXV. 5 Pan podučitel (Světozor 1871)III. 128 Pantofle (Květy 1892)XXII. 245 Pan učitel a jeho revolverXXV. 340 Papíroví motýlové (N. L. 1886)XXV. 205 *PašijeXXIV. 188 *Péro sokolí (1886, Nové písně 1888)X. 173 Pestré cesty po Čechách (1890 – 92)XXVI. 5 *Petrklíče (Poet. besedy 1883)IV. 129 *Píseň (asi z r. 1871)XXIV. 73 *Píseň (asi z r. 1895)XXIV. 180 *Píseň (Lumír 1890)XXIV. 256 *Píseň (Květy 1896)II. 278 *Píseň o veselostiXXIV. 109 *Písně otroka (1894)XVI. 1 *Písně poustevnickéXXIV. 153 *Písně tuláckéXXIV. 52 *Písně žebráckéXXIV. 52 *Pláč stepiXXIV. 27 *Po divoké nociXXIV. 85 *Pod Mariánským obrazem (Modl. k N. 1896)XVI. 161 Pod nůžkami a břitvou (N. L. 1882)XV. 165 *Podobenství (Nové p. 1888)X. 196 *Pod starým praporem (Jitřní p. 1887)X. 120 *Podzemní hlas (Nové p. 1888)X. 218 *Podzimní (Květy 1896)XXIV. 181 *Podzimní meditaceXXX. 28 *Podzimní myšlenka (Dívčí svět 1900)X. 279 Podzimní vzdech venkovského čtenáře (N. L. 1881)XV. 106 PohádkaXXV. 8 Pohádka o červené karkulce (N. L. 1907)XXIX. 171 *Pohádka pro staréXXX. 40 *Pohádko!XXX. 11 *Pohádky (K cyklu F. Engelmüllera 1902)XIX. 282 *Pohádky a povídky strýce MartinaXXX. 46 *Pohár mladosti (Lumír 1883)II. 228 208 *PohřebXXIV. 34 *PokušeníXXIV. 195 Pokynutí našim rozhodujícím kruhům (N. L. 1881)XV. 102 *Popěvky tuláckéXXX. 37 Poslední jaro (Lumír 1877)XII. 235 Poslední máj (Přítel domoviny 1886)XXVIII. 319 Poslední prosba královny AnnyXXV. 315 Poslední vánoční povídka (Lumír 1877)XI. 244 Poštovní kapitola (N. L. 1907)XXIX. 164 *PoupěXXIV. 33 Pověst (Květy 1883)XXVIII. 306 *Povzbuzení (Nové p. 1888)X. 241 *PovzdechXXX. 17 *Práci (Dělnictvo sobě 1886)XIX. 260, XXIV. 249 *Praha (Ottovy „Čechy“ 1884)XIX. 253 Prachatická elegie (N. L. 1886)V. 167 *PřáníXXIV. 203 *Přání učiteliXXIV. 284 Přátelé Osetinci (Lumír 1874)VII. 82 *Pravda (Květy 1885)IV. 181 *Pravé slovo (Jitřní p. 1887)X. 103 Pravý výlet pana Broučka do měsíce (1888)IX. 1 Pražské zvony (N. L. 1892)XVIII. 226 Pražský Robinson (N. L. 1881)XXV. 77 *Předčasná smrt (Květy 1883)II. 239 Předčitatel (Lumír 1874)XI. 164 Před půlstoletímXXIX. 268 *Před Rodinovou „Bouří“ (Zvon 1903)XXX. 5 Před rozvalinou Karlova mostu (N. L. 1890)XXVIII. 351 Příchod jara (Květy 1883)XXV. 139 Příprava k úřadu kritickému (N. L. 1892)XVIII. 270 Přítelův senXXV. 270 *Přízrak (Jitřní p. 1887)X. 108 Příživníci pařížských kaváren (Květy 1899)VII. 284 Procházky Tiflisem (N. L. 1876)XX. 83 Projížďka gruzínským krajem (Lumír 1876)VII. 41 *ProrokXXVII. 357 Prosba o tiché místo (N. L. 1893)XVIII. 286 *Proslov abiturientům učit. ústavů (1882)XXIV. 233 209 *Proslov „Akademické čten. Jednotě“ v Jičíně (1893)XXIV. 270 *Prošlo v k akademii stud. krajinských spolků (1879)XXIV. 213 *Proslov k 20letému jubileu pražského Sokola (1882)XXIV. 236 *Proslov k otevření nové č. arény (1871)XXIV. 207 *Proslov k otevření slánského divadla (1883)XXIV. 238 *Proslov „Krakovci“ (1881)XXIV. 225 *ProsIov k sjezdu „Jednoty Českosl. Zpěváckých spolků“ (1891)XXIV. 265 *Proslov ku koncertu ve prospěch bezplatných obědů pro nemajetné právníky (1886)XIX. 257 *Proslov ku koncertu ve prospěch sirotků po typografech (1879)XXIV. 216, 219 *Proslov vinohradské Měšťanské Besedě (1894)XXIV. 274 Proti sobě nebo vedle sebe?XXIX. 234 *První a poslední (Květy 1885)II. 262 *První sníhXXIV. 149 První starosti (Lumír 1878)XXIV. 161 *První struna (Nové p. 1888)X. 155 Psyche (N. L. 1882)XV. 159 *Ptáčník (Švanda dudák 1891)II. 271 *RadaXXIV. 93 *Radhošťská duma (Morava svým Maticím 1897)II. 280 *Ranní (Květy 1896, Modl. k Nezn.)XVI. 84 Redakční ostřižkyXXV. 301 Rodinné tajemství (Nár. L. 1886)XV. 293 *Rodnou vsí (Květy 1884)II. 241 *Roháč na Sioně (Květy 1898 – 99, část z ruk.)XXVII. 1 *RokXXIV. 97 *RomanceXXIV. 95 *Romance o rytíři KoldoviXXIV. 100 Rozličná zklamání (Nár. L. 1881)XXV. 72 *RozloučeníXXIV. 49 Rozumné námluvy (Lumír 1874)III. 230 Rozumný vlastenec (Nár. L. 1886)XXV. 197 Rrrrbumbum (Lumír 1873)XI. 134 Rusalka (Květy 1885)XV. 236 Různé barvy (Nár. L. 1893)X. 243 210 Různí židé (Květy 1879)VII. 199 Růže (Květy 1886)XV. 260 Růže z podlesíXXV. 344 Rybářova dceraXXVII. 288 Samson (Tábor 1868)XXII. 1 Sáně (Nár. L. 1893)XXII. 267 *Satanský dar (Jitřní p. 1887)X. 115 *Sekáči (Květy 1903)XVI. 180 *SekerníkXXVII. 365 Selanka (Nár. L. 1881)V. 62 *Sen Koniášův (Ruch 1886, Nové p. 1888)X. 166 Signorina Gioventú (Lumír 1874)XI. 191 *Sirotám příbramským (1892)XXIV. 267 *Sklenice vodyXXVII. 370 *Skřivánek (Jarý věk 1883)II. 234 *S kužele bájí (Národ sobě 1880)II. 204 Skvostná novella (Nár. L. 1881)XV. 90 Sláva (Osvěta 1881)XIV. 265 *Slavie (Květy 1882)VIII. 187 *Slovanská hymnaXXIV. 133 *Slovem a kovem (Jitřní p. 1887)X. 105 Slovenská literatura (Květy 1880)XXVIII. 355 *Slovo (Modl. k Nezn. 1896)XVI. 79 Slovo na obranuXXIX. 15 Sněm písmen (Nár. L. 1886)XVIII. 120 *Snění (Květy 1894)XXIV. 176 *Snění u potokaXXIV. 176 SněženkaXXV. 342 *Sněženky (Jarý věk 1885)II. 257 *Sníh (Květy 1894)XVI. 241 *SnílekXXIV. 32 *Snové (Máj, lit. almanach Uměl. Besedy 1872)II. 130 *Sny palestýnské (Květy 1896, Modl. k Nezn.)XVI. 81 Souboj (Lumír 1873)XI. 61 *SoudcůmXXIV.137 *Soud na BuchlověXXVII. 363 Spisovatel, kterého nikdo nečte (Světozor 1871)III. 116 Spletená historie (Lumír 1873)III. 217 *Srdce – hnízdoXXIV. 62 Staré brány v Nimburku (Květy 1883)XXVIII. 298 211 *Staré heslo (Slavn. list Sokola v Olomouci 1889)XXIV. 130 Starý holičXXIX. 327 Stehlíkův duch (Nár. L. 1881)XV. 125 *StepXXX. 113 Stesk českého literátaXXIX. 223 Stín (Pokrok 1870)III. 97 *Stín (Květy 1888, Nové p.)X. 179 StínXXIX. 345 Stíny mrtvých (Nár. L. 1892)XVIII. 294 Strach z cizích myšlenek (Nár. L. 1892)XVIII.253 Stručný návod pro každého Čecha, který chce vyniknouti a dobře se mítiXXIX. 334 Strýc (Nár. L. 1880)XXII. 121 Studium typů (Nár. L. 1893)XX. 237 Suggesce pravdy (Nár. L. 1890)XVII. 237 Svanet (Lumír 1874)VII. 14 *Svatá BarboraXXVII. 385 *Sváteční rýmy ševce Martina KlímyXXX. 35 *SvedenáXXIV. 179 *SvětloXXIV.179 *Světlo v temnotách (1893)XIX. 275 *Svlačec (Ruch 1885)II. 248 *Svoboda (Nové p. 1888)X. 215 *Svornost (Nové p. 1888)X. 193 *Šablony (Nové p. 1888)X. 183 Šablony na sentimentální povídky (Lumír 1873)III. 209 Šéfův dalekohled (Nár. L. 1886)XVIII. 52 Šílenec (Lumír 1873)XI. 96 *ŠlechtaXXIV. 117 *Šotek (Květy 1886)IV. 3 *Štěbetavá vlaštovinko!XXIV. 31 *Štědrovečerní příhoda (Květy 1894)XXIV. 159 Štokholmské národopisné museum pod širým nebem (Květy 1895)XXIX. 145 *ŠuhajXXX. 21 *ŠumařXXX. 32 *Šumařovo dítě (Lumír 1873)II. 154 *ŠumařskéXXIV. 147 *ŠvadlenaXXIV. 71 *Švanda dudák (Květy 1888, Nové p.)X. 185 212 TabatěrkaXXV. 357 Tajemný člověk (Nár. L. 1881)XV. 83 *Tajné hoře (Květy 1882)II. 221 Také „listárna redakce“ (Nár. L. 1892)XXIX. 3 Taroky (Lumír 1873)III. 191 *Tatrám (Jitřní p. 1887)X. 126 *ThamareXXVII. 354 Thusnelda (Lumír 1874)XI. 158 Tiché řemeslo (Česká včela 1878)XI. 267 1882 (Nár. L. 1882)XXV. 114 Toť se rozumí, že vánoční povídka (Nár. L. 1886)XXV. 211 Touha po venkověXXIX. 332 Tovelille (Lumír 1883)XV. 180 Trampoty kritikovy (Nár. L. 1881)XV. 69 Trepka (Světozor 1869)III. 45 *TrepkyXXIV. 65 *Tři staré domyXXIV. 200 Trojka (Světozor 1871)XXVIII. 23 *Trosky (Pestré cesty po Čechách 1891)X. 275 Turkos (Pokrok 1870)III. 112 *Tyran Rozum (Lit. premie Uměl. Bes. 1888, Nové p.)X. 225 Ubohý věřitel (Nár. L. 1880)XV. 3 *Ukolébavka (Nové p. 1888)X. 170 Umění státi se slavnýmXXV. 351 *Umírání (Almanach č. studentstva 1869)II. 114 *U moře (Květy 1886)II. 267 Upomínky z východu (Nár. L. 1875 – 76)XX. 1 *Uspávačům (1887, Moravsko slezská Revue 1907)XXIV. 123 *Ústřední Matici Školské (1883)XIX. 247 *UtopenáXXVII. 360 *Václav z Michalovic (Květy 1880)VI. 3 *Václav Živsa (Květy 1889 – 91)VIII. 1 *Váda květů (Světozor 1885)II. 252 *Vánoční (Modl. k Nezn. 1896)XVI. 176 *Vánoční sen (Zlaté klasy 1864)XXIV. 3 *V bouři (Modl. k Nezn. 1896)XVI. 147 *V bouřiXXX. 27 *V buřanu (Květy 1879)II. 198 Večerní idylla pusty (Květy 1883)XXVIII. 304 213 *Věčným karatelům (Nové p. 1888)X. 200 Věčný žid (Nár. L. 1882)XV. 173 Velehradská pouť (Nár. L. 1881)V. 48 *Věnování (Básně 1874)II. 85 *Věřím (Nové písně 1888)X. 212 *VěřímXXIV. 190 *Verše do památníkůXXIV. 254 *Vesele dál (Švanda dudák 1900)XXX. 3 Vesnický svatý (Lumír 1873)XI. 85 *Ve stínu lípy (Květy 1879)X. 1 Ve stopách královny Dagmary (Světozor 1888)VII. 251 VetešXXV. 335 Ve vzduchu (1880)V. 267 V Hodslavicích (Nár. L. 1881)V. 7 Vineta (Kal. Ústř. Mat. Školské na rok 1885)VII. 237 Vinohradské melodieXXV. 319 *Vítězné křivděXXX. 9 *Vítězslavu Hálkovi (1882)XXIV. 231 *V jitřním šeru (Jitřní p. 1887)X. 87 *V klášterním sklepě (Alm. č. studentstva 1869)II. 119 Vladikavkaz (Nár. L. 1875)XX. 176 *VIny (Květy 1888, Nové p.)X. 235 V metelici (Květy 1883)XXVIII. 310 Voják v české písni národní (Květy 1882)XXVIII. 288 Vojenská silnice kavkazská (Nár. L. 1875)XX. 147 *Vojínův štědrý večer (Květy 1882)II. 220 Volné listyXXIX. 325 *V pitevně (Alm. č. studentstva 1869)II. 111 VrabciXXV. 109 V redutě (Lumír 1875)XXVIII. 198 *Vstup (Nové p. 1888)X. 149 *V temné chvíli (Světozor 1886 pod titulem „Odpověď((, Nové p. 1888)X. 229 V tichém a blaženém přístavu manželství (Nár. L. 1886)XXV. 164 Vůně (Nár. L. 1894)XXIX. 128 *Vůz (Básně 1874)II. 150 *Vyhlídka do hor (Nové p. 1888)X. 204 Východní břeh Černého moře (Nár. L. 1875)XX. 5 *Vy jedle dvěXXIV. 29 214 Výlet do Chorvatska (Lumír 1878)XIV. 113 Výlet do Kutné HoryXXIII. 159 Výlet do mladosti (Lumír 1882)XV. 132 Výlet páně Broučkův do měsíce (Květy 1886)XXV. 217 Výlet z Janova (Květy 1895)V. 237 Vyměněný klobouk (Pokrok 1870)III. 74 *Výprava krále JečmínkaXXVII. 380 *Výš!XXIV. 157 *Vyznání (Nové p. 1888)X. 151 *V záři minulosti (Nové p. 1888)X. 177 V záři pyropů (Nár. L. 1892)V. 177 *Vzpomínka (Slavia 1881)XXIV. 103 *Vzpomínka (Květy 1882)II. 218 Zahučaly horyXXIII. 145 Za Otakarem Mokrým (Květy 1899)XXIX. 158 Zápisky českého EpimenidaXXIX. 283 Zastavená povaha (Světozor 1871)XI. 51 Za větremXXV. 11 Zázračné těžítko (Pokrok 1870)III. 69 *Zbořený chrám (Květy 1896, Modl. k N.)XVI. 124 Z cesty Václava Maliny do minulosti (Pestré cesty po Čechách 1891)V. 81 Z dávných vzpomínek (Nár. L. 1893)VII. 95 Z dávných vzpomínekXXIX. 302 Z denníkuXXIII. 217 Z denníku průměrného člověkaXXIX. 342 *Z dob zašlých (Květy 1882)II. 223 *Z epigramů Alex. S. Puškina (Lumír 1873)II. 207 Ze zápisků tajnéhoXXV. 14 Ze života slovanských národů (Kal. koruny české na rok 1871)XXVIII. 6 Z filologických fantasií nefilologa (Nár. L. 1892)XVIII. 233 *ZimníXXIV. 38 *Zimní fantasie (Jitřní p. 1887)X. 129 Zimní idylla (Světozor 1869)III. 9 Zimní idylla (Světozor 1886)III. 3 *Zimní noc (Květy 1879)II. 172 Z Janova (Květy 1895)V. 204 Z Krakova (Illustrovaný svět 1902)XXIII. 59 *Zlaté náušniceXXIV. 44 215 Z lidumilných kapitol (Nár. L. 1907)XXIX. 188 *Z Martiala (Květy 1881)II. 208 *Z minulosti v budoucnost (1895)XIX. 265 Z mých literárních začátků (1892)V. 275 Z našich ctnostíXXIX. 343 Z neznámé knihy Štelcara Želetavského z Želetavy (Nár. L. 1880)XXV. 44 *ZoraXXIV. 221 Z PařížeXXIII. 175 *Zpět a v před (Nové p. 1888)X. 163 *Zpěvník Jana Buriana (Květy 1887)XIX. 1 Z podhoří (Nár. L. 1892)XXIX. 25 *Zpověď (Modl. k Nezn. 1896)XVI. 170 *Z původního rukopisu „Písní otroka“ (1894, Kal. Nár. Listů na rok 1908)XXIV. 15 Z upomínek na bratra Vladimíra (Květy 1905)II. 188 *Žižka (Květy 1879)XXIII. 76 Žižkova třída (Nár. L. 1893)XXIX. 99 ŽlučXXV. 325 Žoli (Světozor 1871)XI. 3 *Žukovskému (1883)XIX. 249
216 OBSAH.
Menší básně III1 Vesele dál!3 Před Rodinovou „Bouří“5 Na omluvu7 Vítězné křivdě9 Pohádko!11 Měsíce13 Povzdech17 Boj18
Zlomky19 Šuhaj21 Letní večer22 Na Bodamu24 V bouři27 Podzimní meditace28 Šumař32 Hvězda33 Sváteční rýmy ševce Martina Klímy35 Popěvky tulácké37 Pohádka pro staré40 Mlhy42 Hlasy43 Pohádky a povídky strýce Martina46 Náběhy k větším básním bez nadpisu52 Úryvek větší básně bez nadpisu59
[217] Dívčí válka69 Step113 Nemo133 Do světa širého163 Doslov pořadatelův195 Opravy197 Abecední ukazatel Sebraných spisů199
E: dp + sf; 2002 [218]