HLASY.()

Svatopluk Čech

HLASY.()
I.
Básník.
Básník.
Zde vysoko nad města hlučným ruchem, jež v soumraku mi hasne pod nohou, sto hlasů vnímám bystrým duše sluchem tam zdola, shůry, krajem, oblohou.
Jak v ucho včelařovo úlu stěnou jen matný bzukot zní sem z ulic všech, však zřetelně tou vřavou přitlumenou mně hlásí se tón každý, slech i vzdech. I v hudbě dálek slyším každou notu, zvon vesnic, končící se hlahol žní, huť kdesi v horách plnou kladiv hřmotu a jakés tajné zpěvy nadzemní. ——— *) Myšlenka znovu zpracována v básni. „Nemo“, jež otištěna tu dáleji. [43] I v Tebe přestal jsem již věřit, Světlá, i Ty jsi klesla v trosky přeludů, Ty božská, s nezbádaných výšin sletlá, mé Světlo v noci zemských osudů. Zas věřím v Tebe – v ohni svého čela a sladké hrůze cítím blízkost Tvou. Dál zářit budeš, jak ses věky skvěla, nechť jakkoli Tě změny časů zvou! Ty nad mou duší Effeta! jsi děla, bych uslyšel ty hlasy blíž i dál; toť jakby harfa současnosti zněla, jíž struny všechny dech Tvůj rozevlál. A nejsou-li to pravé hlasy času, jen echa přeludná mých vlastních dum – i hluchý ševel jediného klasu svou částku dává v lánů valných šum
II.
(Zbrojovna.)
Píseň dělníků.
V čele nám neschnou krůpěje potu, od rána k noci čilý zde ruch, varem kov syčí do kladiv hřmotu – buch, buch, buch. V mrtvém kol tichu vzdechy a stesky, po krajích všude dusný je vzduch; bouři my blízké chystáme blesky – buch, buch, buch. 44 Herman.
Sen Rudovousa báječný se splní; již prapor jeho v nové slávě vzlet’, zář jeho koruny zrak soků slní a vítězný meč jeho leká svět. – – – – 45