V BOUŘI.

Svatopluk Čech

V BOUŘI.
Mrtvý kraj se oživuje náhle, prachu kotouče se zdvihly všude, zachvělo se listí vedrem zpráhlé – – „Pane sousede, zlé dnes to bude!“ Mrak ohromný se vrší nad obzor v šeř, černo hluboké tam v dáli hříže kraj rozlehlý a vzdušné modro hor a střelhbitě se valí výš a blíže, hnán vichřicí, jež z plné dechla síly, že vršky topolů se řadou chýlí a vše se chvěje, zmítá, třese, láme – „Hle, pane sousede, již zde to máme!“ I spěcháme se ukrýt ve svá hnízda a zavíráme okna vichřici, jež krovem praštícím již vztekle hvízdá. Tma naplňuje celou světnici, leč náhlý zákmit v sinou zář ji ztopil tak pronikavou, že jsem víčka sklopil a v tom již třeskla ohlušivá rána. – – – – [27]