POPĚVKY TULÁCKÉ.

POPĚVKY TULÁCKÉ.
Nesměnil bych, braši, za panštinu vaši nuznou svoji pout, milejší mi toulka nečasem a mrazem nad váš teplý kout. Cestou pod topoly rozhlížím se v poli jako jejich pán a stem zlatých klasů přede mnou se klaní široký váš lán. Hledě vesel na ně nepočítám daně, škodu nebo zisk, naslouchám jen plesu skřivánčího trylku, který s výše trysk’. Časem v ženců kruhu kterýs řekne druhu: „Hleď ten mladý chlap! Moh’ by skály lámat a jen světem bloudí, líný blatošlap!“ [37] Jak by žití cílem nad mozolným dílem byl jen věčný pot, pro kus chleba spěchat od kolébky k rakvi z robot do robot. ( Věřte mi, nic není lepší nad podušku z trávy: lehneš na znak, hledíš vzhůru do nebeské slávy, do bezedna, do nesmírna, do modrého nedozírna, a jak bílé oblaky, jejichž mimoletný tlum změnou hravou honí tam své vzdušné říše a přeludy a přízraky: tak mou hlavou lehce, tiše letí pásmo volných dum. Kráčí kolem řádný člověk, zastaví se maně, na španělky zlatý knoflík složí měkké dlaně, s nevolí si řekne v duchu, neb i metne k mému sluchu: „Kam jen hledíš dálavou, na sta rukou ve chvatu, v pilném díle; 38 ten však pod větvemi stromu leží, ruce pod hlavou, a snad k tomu z dlouhé chvíle sní o světa převratu.“ – – – – 39