báseň bez názvu

Svatopluk Čech

Máme ho rádi Martina strýčka, smává se na nás, hladívá líčka, na štěpu starém v budkách má špačky, z lepenky stříhá pěkné nám hračky, pohádek umí na sta, tisíce – máme ho rádi, Martina strýce! Všechny dnes k němu dovol nás, máti, chceme tam pozor na Jitku dáti – ——— *) Myšlenka sepsati tento cyklus básní pro děti pojata a z části i provedena sice již r. 1896, ale některé verše psány ještě po r. 1900, a proto zlomek zařazen do tohoto svazku. [46] Smíme! Ó, hejsa, hoj! Každý se rychle stroj, Jitce též pospěšme pro karkuličku – Jdeme již, běžíme k Martinu strýčku! * (Strýc Martin vítá dítky a vypraví jim první povídku.)
Tu se zase všechny hrnou jako z jara vody – jenom tady na záhoně pozor na jahody! Hle již kvetou, bílé hvězdky září z pod lupení, zakrátko ta hvězda každá v krásný plod se změní, v jahodu jak palec velkou, jako šarlat rudou – což vám potom ve smetaně s cukrem chutnat budou! Pěkně tedy vítám, děti! Hle, i Jitka malá podívat se na strýcovy květy přicupala! Pojď sem, bělovlásko moje, hups! mi do náručí, hleď, co už jich ve všech barvách vůkol kvete, pučí: tulipány, nezabudky, růže v první kráse a zde macoškami záhon celý usmívá se, počkej, utrhnu ti jednu, ze všech nejpěknější: viz tři dole tmavé lístky, dva pak světlé zvejší, ty dva nižší tmavomodré s kreseb zlatých zdobou, libější přec prosté, jasné modro vyšších obou, sirotků těch odstrčených od nevlastní matky, která svým jen dcerám přála blaho, čest a statky – „Sirotci že jsou ty lístky? Jak to možné, sděl mi!“ „Povídej nám o tom, strýčku! Prosíme tě velmi!“ Povídej! Tu věčně stejnou písničku jen znáte, kde má strýc brát stále zkazky, nic se nestaráte. 47 Tahle na štěstí je snadna, zná ji každá chatka, také mně ji často, děcku, vyprávěla matka. Nuže, pojďte do besídky, už se v planém vínu zelená, tam usedneme pěkně v chládku, stínu. Tu jsme! Sedni tamhle, Jaro, a ty vedle, Svato, Vašík zde a ty mi na klín, Jitko, pojď, mé zlato! Ještě dýmku povyhaslou zapálit mi přejte – Tak! – a nyní tiše seďte, pěkně poslouchejte! *
Básně v knize Poslední verše (in Sebrané spisy Svatopluka Čecha, díl 30):
  1. VESELE DÁL!
  2. PŘED RODINOVOU „BOUŘÍ“.
  3. NA OMLUVU.
  4. VÍTĚZNÉ KŘIVDĚ.
  5. POHÁDKO!
  6. Leden.
  7. Únor.
  8. Březen.
  9. Duben.
  10. Květen.
  11. Červen.
  12. Červenec.
  13. Srpen.
  14. Září.
  15. Říjen.
  16. Listopad.
  17. Prosinec.
  18. POVZDECH.*)
  19. BOJ.
  20. ŠUHAJ.
  21. LETNÍ VEČER.
  22. NA BODAMU.
  23. V BOUŘI.
  24. PODZIMNÍ MEDITACE.
  25. ŠUMAŘ.
  26. HVĚZDA.
  27. SVÁTEČNÍ RÝMY ŠEVCE MARTINA KLÍMY.
  28. POPĚVKY TULÁCKÉ.
  29. POHÁDKA PRO STARÉ.
  30. MLHY.*)
  31. HLASY.()
  32. báseň bez názvu
  33. Pohádka o macošce.
  34. Příhody mravence Mrávka.
  35. I. Vycházka do lesa.
  36. NÁBĚHY K VĚTŠÍM BÁSNÍM BEZ NADPISU.
  37. ÚRYVEK VĚTŠÍ BÁSNĚ BEZ NADPISU.
  38. DÍVČÍ VÁLKA.
  39. STEP.
  40. NEMO.
  41. DO SVĚTA ŠIRÉHO.