Panoš.

Svatopluk Čech

Statný jun se děvě klaní, od pána nese psaní; čte je děvadost se pýří, skrývá líce za houštím, očkem po panoši míří, šepce: „Již mu odpouštím!“ Sotva šeptla, jun se shýbá, sněžnou její ruku líbá, touží, volá: „Za pána!“ Znovu jun se slečně klaní, od pána nesa psaní. Nečtěte je!“ prosí jemně, co v něm psáno, sám vím; žádá od vás, žádá ve mně pocel retem nachovým.“ tu děva prchnout chtěla, v náruč jemu zaletěla a on jásá: „Za pána!“ Po třetí se panoš klaní, nenese víc děvě psaní: Slyš mne, děvo, pán se táže, zda mu podáš ruky své?“ Jinochu tu děva v páže, k uchu kleslo retů dvé. A co tyto zjevovaly, tím junáka zradovaly. Zda to šťastné pro pána? V oknu pán do dálky zírá, tam se péro červená; již tu, již se sál otvírá: Nuž, co děva milená?“ „„Oj! ta, pane, odvětila, že se k bílé její tváři lépe hodí vlasy černé, nežli šedé vlasy stáří, že vám podá ruky svojí sprovodit ji ku oltáři, kde se se mnouse mnou spojí.““ O ty ptáku, darebáku!“ volá zamračený pán; ale nepršelo z mraku, prchá smíchem rozehnán. Takli –, tedy černovlásku, k svatbě ostruhu ti dám; zahořím-li ale v krásku, vždy k dojdu radějsám. Pošlu-lihlásníka pošlu. Ten je hlava poctivá, šedivá jak stěny věžní, jakotrochu víc než .“

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

374. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Václav Bolemír Nebeský)
  2. Křesťanec. (Václav Antonín Crha)
  3. SRBSKÁ HÁDANKA. (Josef Jaroslav Langer)
  4. Večerní myšlénky. (Karel Marie Drahotín Villani)
  5. HARFA. (Otakar Červinka)
  6. Svatojanská muška. (Karel Jaromír Erben)
  7. VÝJEV ZE ŽIVOTA RYTÍŘSKÉHO. (Karel Sabina)
  8. Lásky boj. (Boleslav Jablonský)
  9. XVIII. Lípy, svědci rozkošného blaha mého, (Jan Vlk)
  10. Mé písně jarní. (Berta Mühlsteinová)