Mé písně jarní.

Berta Mühlsteinová

Vrátilo se jaro, vrátil se zas máj, šveholení ptáků naplňuje háj, vyloudilo slunce z chladné země kvítí, jež pod jeho líbkou počalo se rdíti. Lid se z toho těší, – neb prý jara čas utiší ve prsou žalu trudný hlas. Bohužel! mé srdce nezná utěšení, a proto mu nikdy, nikdy jara není. Jen když šedý závoj po obloze rozestřen, podzimní když nastal chladný, smutný den; když matička země kvítí pochovala, nám jen lupen suchý, – pustý háj nechala; když ni větřík poklid ten neruší, ticho, – klid – jak v beznadějné duši: tu je srdci volno, – neb v svém umrtvení s mrtvou přírodou pak víc ve sporu není.

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

269. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O Šimonu Lomnickém. (Jan Neruda)
  2. Opuštěný. (Václav Šolc)
  3. None (Václav Vojáček)
  4. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  5. SVATÝ VOJTĚCH. (Karel Hynek Mácha)
  6. None (Václav Bolemír Nebeský)
  7. None (Milota Zdirad Polák)
  8. None (Karel Marie Drahotín Villani)
  9. Na loďce do dálky! (Alois Škampa)
  10. Nové žití. (Josef Wenzig)