Mé písně jarní.

Berta Mühlsteinová

Mé písně jarní.
I. Vrátilo se jaro, vrátil se zas máj, šveholení ptáků naplňuje háj, vyloudilo slunce z chladné země kvítí, jež pod jeho líbkou počalo se rdíti. Lid se z toho těší, – neb prý jara čas utiší ve prsou žalu trudný hlas. Bohužel! mé srdce nezná utěšení, a proto mu nikdy, nikdy jara není. II. Jen když šedý závoj po obloze rozestřen, podzimní když nastal chladný, smutný den; když matička země kvítí pochovala, nám jen lupen suchý, – pustý háj nechala; když ni větřík poklid ten neruší, ticho, – klid – jak v beznadějné duši: tu je srdci volno, – neb v svém umrtvení s mrtvou přírodou pak víc ve sporu není. 31
Básně v knize Pohrobky:
  1. Věnování.
  2. Na jaře.
  3. Ptáčkům.
  4. Přání.
  5. Lehká mysl.
  6. Moje láska.
  7. Lidumil.
  8. Po věky věkův.
  9. Ztroskotaná modla.
  10. Proč oči slzely.
  11. Bludná mysl.
  12. Skromná láska.
  13. Tichá mluva.
  14. Píseň.
  15. Podivno!
  16. Sen – den.
  17. Bez zjevné známky.
  18. Smutná hvězda.
  19. Na ssutinách.
  20. Jezero.
  21. Moře.
  22. Jezero a moře.
  23. Pozasvitlo...
  24. Mé písně jarní.
  25. Odpověď.
  26. Těžký sen.
  27. Mé srdce bolem bylo rozerváno.
  28. Nenech se, srdce.
  29. Mráčky.
  30. Hvězdinka.
  31. Zastaveníčko.
  32. V bouři.
  33. Šedivý vlas.
  34. Bez loučení.
  35. Nad Prahou.
  36. Zpomínám...
  37. Lípa na podzim.
  38. Sirotek.
  39. Dívčin stesk.
  40. Vzkříšení.
  41. Fantasie.
  42. Skutečnosť.
  43. Ještě píseň nedozněla.
  44. O dušičkách.
  45. Jenom jednou chtěla bych Tě spatřit!
  46. Ó nespílejte zemi černé.
  47. Žádný náhrobek neznačí místo.