Sen – den.

Berta Mühlsteinová

Sen – den.
Ty jsi mé duše první, krásný sen; kol Tebe tančí lehkonohé víly, kde Ty se zjevíš, smutek v dáli pílí a radosť zbývá, jarní blaho jen. Mně dříve býval samý jenom den. A že za slunce hvězdy nám nesvítí, nezřela jsem jich, musila jsem bdíti a neměla jsem nikdy milý sen. Teď život trávím ustavičně v snu. Májová noc rozpjala nad mnou křídla, uspala mne u blaha všeho zřídla, a blaze sním; – ó nebuďte mne k dnu. 23