Mráčky.

Berta Mühlsteinová

Mráčky.
Plují mráčky, lehounké páry, průhledně šedé vinou se dále, pojí se k sobě; stíhám je zrakem, až se utvoří šedivým mrakem. Myslí táhne obrázek jemný, mění se, splyne, druhý jej honí, táhnou co stíny do srdce zvolna, – tady vyrůstá zpomínka bolná. 36