Moje láska.

Berta Mühlsteinová

Moje láska.
Volám to v stinný, tmavý les, by stromů šum to dále nes’, by ptáčkové to zvěděli a růžinkám to zapěli; hlásám to hoře modravé, to vlnce šepci těkavé, a vlnka dál to klokotá: „Vlasť jediná že láska má!“ A stromové se zachvěli, by dále zas to šuměli, i ptáčků sbor to sladce pěl, že slastí růže rozechvěl; a z hory vycházela zvěst, že šlechetná to láska jest, a vlnka spěšná klokotá: že láska ta klam nechová. 10