(Úryvek z básně z r. 1864.)

Svatopluk Čech

(Úryvek z básně z r. 1864.)
Ó, kdy pomněl na davy ty smutné, na opovrženou chudobu, vlekoucí se od kolébky rmutné 106 s lící slzavou až do hrobu, když je zřel ta věčně operlená potu krůpějemi temena, na něž štěká velkopanská fena a již mrou jak psové bez jmena – a tam zase ona chátra líná v bezuzdých se válí rozkošech, ana plesů lampa nezhasíná v jejich bytů přenádherných zdech, jak jim růže blaženosti zkvítá z lidu nešťastného mozolů, aj, tu srdce šlechetné mu zmítá v hněvu svatého se plápolu. A když viděl, na zlatém jak trůně sedí mrzký, duchaprázdný kat – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

Kniha Prvotiny 1 (in Sebrané spisy Svatopluka Čecha) (1913)
Autor Svatopluk Čech