50. Jungmannův slovník.

50. Jungmannův slovník.
Všecky naše potoky i řeky – Věčné buďte jemu za to děky! – V moře jedno snahou svedl ohromnou. Směle prozopisci již se potápějte, Perly a korály z něho vynášejte; A vy zpěvní Argonautové, Šťastným větrem po něm dále plujte, Vlasti zlaté rouno vybojujte. 29 Vysvětlivky.*)
2. Na básníka z nové školy. Snad míněn K. H. Mácha. Máchův „Máj“ Čelakovský hned po jeho uveřejnění odbyl satiricky v dopise Chmelenskému z 13. máje 1836 (Č. K. II, 409**): „Mně se všecko zdá, že Máj letošní mstí se na nás, že tak šibenicky bylo o něm zpíváno. Nešťastný básník i s celou svou romantikou! Kozla nám po ní, ježto ovoce a tudy i víno – blaho básníků – jak slyším, na všecky strany pomrzlo. A také okurky – jsou všecky ty tam! Z té zkázy vznikne hlad a z hladu pojde mor, ten všechen vyhubí, co živý bude tvor. To jsou ty plody hrozného byronismu!“ 4. Při zprávě o smrti Černilově. Snad míněn Jan Nejedlý, jenž zemřel 31. pros. 1834. Listy Čelakovského přátelům nejednou obsahují obvinění – bezpochyby neodůvodněná – Jana Nejed- ——— *) Podle „Poznámek“ J. Jakubce k II. svazku „Sebraných spisů F. L. Čelakovského“ ve sbírce „Čeští spisovatelé XIX. století“. – **) Korrespondence a zápisky Frant. Ladislava Čelakovského. Vydal František Bílý. Díl II. Nákladem České akademie, v Praze 1911. [30] lého, že udával své odpůrce literární, Jungmannovce, ze slavisujících snah. Kladeno mu též za vinu udání básně „České lesy“ od Josefa Langra jako prý politicky buřičské. (Srov. Čel. Korresp. II., strany 187 a 188.) 5. Staří a my. Má-li básník na mysli konkretní zjevy, je namířen tento epigram na odpůrce jeho i Chmelenského z Tylových „Květů“ a Kuzmanyho „Hronky“. 9. Šafaříkovy Slovanské starožitnosti. V. 6. „v jednom líci král“: líce znamená zde asi = osoba; celý výraz obrazem Slovanstva. 10. Útěcha. V. 3. Bavius jest jméno špatného básníka u Martiala. Rovněž v epigramu následujícím (11). 12. Na jistého Janka. Epigram jest bezpochyby namířen proti Janu Nejedlému, jehož Čelakovský byl zaujatým odpůrcem. Podobně útočí v epigramu „Opět na Janka“ (Spisy básnické, č. 50). Jak? já o tobě epigrammu psáti? Zbytečně nekormuť svou, Janku, duši; víť každé dítě, že na mouchu bráti třepačku třeba, a ne kuši. 20. Chmelenskému. Věncův, Kytek = názvy almanachův Chmelenským vydávaných: „Věnec ze zpěvů vlastenských uvitý a obětovaný dívkám vlastenským“; ročník 1835 a 1836 redigoval Chmelenský, ročníky 1837 až 1839 hudební skladatel Fr. J. Škroup. Věnec přinášel s textem [31] písní zároveň melodie a arie z oper, s doprovodem klavírním. Chmelenského „Kytka“, vydávaná v letech 1836 – 1838, měla účel podobný: českou písní vytlačiti německé z měšťanských pokojů a získávati jí zejména české dívky vlasteneckým snahám. 24. Dobrá rada zlému překladateli. Snad básník měl na mysli překlady z řeckých klassiků Jana Vlčka Vlčkovského, jehož nečeský překlad „Hesiodových Nauk domácích, českým hlaholem vydaných“ (1835) odsoudil touto kritikou: „Vysvoboď nás, Pane! od tohoto hejna mazalů ničemných, kterých v naší literatuře nikdy tolik nebylo, jako nyní, a kteří jsou naše zkáza a záhuba“ (List Vinařickému z 12. února 1835; Č. K. II, 365). Pozdější překlad téhož překladatele Homerovy Iliady (vyšel 1842) Čelakovský měl asi na mysli, když přeložil řízný epigram, Ilion že padlo koněm, a Iliada oslem. 25. Prosba k bibliothekáři. Tímto bibliothekářem míněn V. Hanka, který si liboval v miniaturním formátu při vydávání zejména svých básní. 29. Duetto. Epigram, namířený proti Hankovi, byl napsán v době, kdy Čelakovský i celá česká obec literární byli na Hanku rozezleni, majíce ho v podezření, že on byl udavačem Čelakovského u ruského konsulátu ve Vídni pro článek proti ruskému carovi v Pražských novinách (Srovn. list Čelakovského Chmelenskému z 13. května 1836; [32] Č. K. II, 410). Epigram Čelakovský zaslal Chmelenskému pro Kytku, ale redaktor jí neuveřejnil (tamže; Č. K. II, 410). 41. Duplika na repliku. „Dva cípy“ = dlouhé uši. 42. Historická nedůslednost. „Ovce s berany“ – snad míněny konfessionelní spory katolíků s evangelíky. 43. O’ Connell. Míněn proslulý politik irský demokratického pokrokového směru, Daniel O’Connell (1775 až 1847), zastance samostatnosti Irska (Rapeal of Union), katolík; Toryové = politická strana aristokratická konservativní. 44. Nomen – omen. Vesna, časopis redigovaný K. Tupým (Boleslavem Jablonským), vycházel od 1837 do 1839; Květy, redakcí J. K. Tyla, od roku 1834 – 1845; Zora, almanach v Pešti vydávaný, 1835, 1836, 1839, 1840; Flora a Aurora značí latinský překlad jmen Květy a Zory. S Květy Čelakovský jako redaktor České Včely míval literární půtky, separatistické snahy Zory a podobných publikací na Slovensku (Hronky, Plodů prešpurských) zamítal pro jazykové zvláštnosti. 45. Dobrá vůle za skutek. Satira na Hankovo domýšlivé vychloubání a literární velikášství. V „Hankových písních“, 2. vyd., 1819, 1. sv., str. 37. nachází se skutečně také příspěvek „Božena (z opery téhož jména)“. V dřívějších letech se Čelakovský dal svésti autoritou Hankovou a v listě [33] Bowringovi z 26. května 1828 (Č. K. II, 606) mluví o „die älteste böhmische quasi-Oper“, Mastičkáři.
[34] Knihovna „Veraikonu“, svazek desátý.
Číslo výtisku 183
Vydala Grafická Edice Veraikon roku 1918 v počtu 211 číslovaných výtisků na Alexandra Similijaponu. Tištěno typy Ohio v Lidové knihtiskárně J. Skalák a spol. v Praze. Veškerá práva přetisku vyhrazena.
E: ph + av; 2002 [35]