VII. Lásko věčná! která světy

František Ladislav Čelakovský

VII.
Lásko věčná! která světy
Lásko věčná! která světy
V nestvořenost rozsíváš, Která též i outlé květy V krásy roucho odíváš!
Tys to vděkuplné dítě Z pokladů svých vyňala, Každý půvab na usvítě V bytnost jeho vkládala. Z tvých to rukou – díka tobě! – Tento v utěšené době Krásný tvor se vyvinul, Dary tvými oplynul. [11]