XXX. Včera ještě – ó jak míle!

František Ladislav Čelakovský

XXX.
Včera ještě – ó jak míle! Včera ještě – ó jak míle!
 V pokojíku přehezkém Trávili jsme blahé chvíle S lehkým bázně příměskem. Dnes ty tam ta místa jasná Vidíš aspoň před sebou, An zde tma a touha strastná Obklopuje mysl mou. Let jenž seděl tři tisíce V holých pouštích, a snad více, Slov nejzbavenější běs Vhostil se mi v duši dnes. [34]
Básně v knize Růže stolistá:
  1. I. Luzným smáním, vnadou stkvostnou
  2. II. V růžích bdím i sním – kdy v borce
  3. III. Panna co jest? Nejoutlejší
  4. IV. Slávy věnce do zpěvného
  5. V. Nepřebrané plynou vůně,
  6. VI. Jedva slunce z své obcházky
  7. VII. Lásko věčná! která světy
  8. VIII. Z tvého dechu, Lásko věčná!
  9. IX. V spanilosti plyne vnadné
  10. X. Kdykoliv se mysl vine
  11. XI. Krásný dnů panenských dive,
  12. XII. Oči, oči – přežádoucí
  13. XIII. Z vás co rozkoš se usmívá,
  14. XIV. Tak mě kouzlem ondy jala
  15. XV. Odkud souhlas ten lahodný
  16. XVI. Sladce z Hesperidek kraje
  17. XVII. Tak je sladká, tak je milá,
  18. XVIII. Po nové se hájem, polem
  19. XIX. S ní milá mi chůzka bývá
  20. XX. „Sám jsi svědčil, jak zaclání
  21. XXI. To dořekši ruče vila
  22. XXII. Na pahorku tam přede mnou
  23. XXIII. Tudy půjde – v tomto místě
  24. XXIV. Nejen líbé, leč i zpěvné
  25. XXV. I to sobě vážím mnoho,
  26. XXVI. Dobrou noc – a než se víček
  27. XXVII. Málo stesků já si všímám
  28. XXVIII. Znám ji – srdci ku příkoře
  29. XXIX. Žehnám vás, vy stráně známé,
  30. XXX. Včera ještě – ó jak míle!
  31. XXXI. Po dnech rozkoše, má drahá,
  32. XXXII. Všudy líčko tvoje svítá
  33. XXXIII. Za ty myrty nevadnoucí,
  34. XXXIV. Z oněch věkosnubných věnců,
  35. XXXV. Hled na hustých stromů řady
  36. XXXVI. Nikdý růže nejbohatší
  37. XXXVII. Mračné doby, smutné chvíle,
  38. XXXVIII. Jak jen milé ve ozdobách
  39. XXXIX. Sám se z města druhdy loudím
  40. XL. Zas vidím vás na doběrku,
  41. XLI. Což nad lásku lze mi dáti?
  42. XLII. Ono v světě nejluznější,
  43. XLIII. Sproštěn buď i ty žaláře,
  44. XLIV. Mhly podzimní brání zraku
  45. XLV. I tvá, hudbo! mému sluchu
  46. XLVI. Ušla šípu, v stínech hustých
  47. XLVII. Nad horami jedva pučí
  48. XLVIII. Místa v komnatě své hezké
  49. XLIX. Jindy mě za dlouhé chvíle
  50. L. Ač na mysli mé se míhá
  51. LI. Srdcem chladným, umem suchým
  52. LII. Čí pronikne ducha síla
  53. LIII. Hmota sama na dvě poly
  54. LIV. Přímé čáry, hrany, hroty,
  55. LV. Leč i hmota prostě měkká
  56. LVI. Čím pak hmota odstupuje
  57. LVII. Přej, když nízký zisk dotýká
  58. LVIII. Ajhle, jak se s výšin, z hloubí
  59. LIX. V trávě, mechu, v palmy vzchytu
  60. LX. A již tvar jaký se zračí
  61. LXI. Zemi v roucho smaragdové
  62. LXII. Stoje, vděčný smyslolude!
  63. LXIII. Světa duše-li se šíří
  64. LXIV. Nejprv k hýbání se nese
  65. LXV. Jak díš? duch že hmotu těla
  66. LXVI. Člověk – nejvyvinutější
  67. LXVII. Čára ta a kruh prvotní
  68. LXVIII. Tak zde psán týž zákon stojí
  69. LXIX. Kamž ta cesta se prostírá?
  70. LXX. Darmo! slova nepostihnou
  71. LXXI. Ty-li tajnost tu odkryl bys,
  72. LXXII. Tvorčí jiskra až se vznítí
  73. LXXIII. Ty-li pěješ srdce svého
  74. LXXIV. S bohem, slunce! noc měsíčná
  75. LXXV. Tamo růže kde nevadlé
  76. LXXVI. Kdy tichá vlažička šustí
  77. LXXVII. Snů mých sídlo nad prameny
  78. LXXVIII. Ztráviv den ve trýzni stálé
  79. LXXIX. Již ve vísce mezi bory
  80. LXXX. Ať si jak chce moře zmítá
  81. LXXXI. Truchlosladký cit ovládá
  82. LXXXII. Ó mladosti, ó mladosti!
  83. LXXXIII. S námi štěstí nech zahrálo
  84. LXXXIV. LEONOVI HRAB. z THUNU a HOHENŠTEJNA.
  85. LXXXV. DO PAMÁTNÍKU J. V.
  86. LXXXVI. Bez trojí mi nelze tužby
  87. LXXXVII. Potem, krví svatá země!
  88. LXXXVIII. Žel té růže, bez slavíka
  89. LXXXIX. Tebe rozum, čisté lidství
  90. XC. „Jakéž kouzlo tě vodívá
  91. XCI. Um svůj těmi bav caparty,
  92. XCII. Ne horoucnost povalečná
  93. XCIII. Bujný oř jest mluva naše
  94. XCIV. Pak-li na něm jede v okol
  95. XCV. Sází-liž kdo hned ze země
  96. XCVI. Zda povděčnost, aneb zlost-li
  97. XCVII. Milý! osvětou netrap si
  98. XCVIII. Vrah starý ten pásma lichot
  99. XCIX. „Nad řekami Babylona –“
  100. C. K druhu, družce, k rodu, vlasti