XLII. Ono v světě nejluznější,
František Ladislav Čelakovský
Ono v světě nejluznější,
Básně v knize Růže stolistá:
- I. Luzným smáním, vnadou stkvostnou
- II. V růžích bdím i sním – kdy v borce
- III. Panna co jest? Nejoutlejší
- IV. Slávy věnce do zpěvného
- V. Nepřebrané plynou vůně,
- VI. Jedva slunce z své obcházky
- VII. Lásko věčná! která světy
- VIII. Z tvého dechu, Lásko věčná!
- IX. V spanilosti plyne vnadné
- X. Kdykoliv se mysl vine
- XI. Krásný dnů panenských dive,
- XII. Oči, oči – přežádoucí
- XIII. Z vás co rozkoš se usmívá,
- XIV. Tak mě kouzlem ondy jala
- XV. Odkud souhlas ten lahodný
- XVI. Sladce z Hesperidek kraje
- XVII. Tak je sladká, tak je milá,
- XVIII. Po nové se hájem, polem
- XIX. S ní milá mi chůzka bývá
- XX. „Sám jsi svědčil, jak zaclání
- XXI. To dořekši ruče vila
- XXII. Na pahorku tam přede mnou
- XXIII. Tudy půjde – v tomto místě
- XXIV. Nejen líbé, leč i zpěvné
- XXV. I to sobě vážím mnoho,
- XXVI. Dobrou noc – a než se víček
- XXVII. Málo stesků já si všímám
- XXVIII. Znám ji – srdci ku příkoře
- XXIX. Žehnám vás, vy stráně známé,
- XXX. Včera ještě – ó jak míle!
- XXXI. Po dnech rozkoše, má drahá,
- XXXII. Všudy líčko tvoje svítá
- XXXIII. Za ty myrty nevadnoucí,
- XXXIV. Z oněch věkosnubných věnců,
- XXXV. Hled na hustých stromů řady
- XXXVI. Nikdý růže nejbohatší
- XXXVII. Mračné doby, smutné chvíle,
- XXXVIII. Jak jen milé ve ozdobách
- XXXIX. Sám se z města druhdy loudím
- XL. Zas vidím vás na doběrku,
- XLI. Což nad lásku lze mi dáti?
- XLII. Ono v světě nejluznější,
- XLIII. Sproštěn buď i ty žaláře,
- XLIV. Mhly podzimní brání zraku
- XLV. I tvá, hudbo! mému sluchu
- XLVI. Ušla šípu, v stínech hustých
- XLVII. Nad horami jedva pučí
- XLVIII. Místa v komnatě své hezké
- XLIX. Jindy mě za dlouhé chvíle
- L. Ač na mysli mé se míhá
- LI. Srdcem chladným, umem suchým
- LII. Čí pronikne ducha síla
- LIII. Hmota sama na dvě poly
- LIV. Přímé čáry, hrany, hroty,
- LV. Leč i hmota prostě měkká
- LVI. Čím pak hmota odstupuje
- LVII. Přej, když nízký zisk dotýká
- LVIII. Ajhle, jak se s výšin, z hloubí
- LIX. V trávě, mechu, v palmy vzchytu
- LX. A již tvar jaký se zračí
- LXI. Zemi v roucho smaragdové
- LXII. Stoje, vděčný smyslolude!
- LXIII. Světa duše-li se šíří
- LXIV. Nejprv k hýbání se nese
- LXV. Jak díš? duch že hmotu těla
- LXVI. Člověk – nejvyvinutější
- LXVII. Čára ta a kruh prvotní
- LXVIII. Tak zde psán týž zákon stojí
- LXIX. Kamž ta cesta se prostírá?
- LXX. Darmo! slova nepostihnou
- LXXI. Ty-li tajnost tu odkryl bys,
- LXXII. Tvorčí jiskra až se vznítí
- LXXIII. Ty-li pěješ srdce svého
- LXXIV. S bohem, slunce! noc měsíčná
- LXXV. Tamo růže kde nevadlé
- LXXVI. Kdy tichá vlažička šustí
- LXXVII. Snů mých sídlo nad prameny
- LXXVIII. Ztráviv den ve trýzni stálé
- LXXIX. Již ve vísce mezi bory
- LXXX. Ať si jak chce moře zmítá
- LXXXI. Truchlosladký cit ovládá
- LXXXII. Ó mladosti, ó mladosti!
- LXXXIII. S námi štěstí nech zahrálo
- LXXXIV. LEONOVI HRAB. z THUNU a HOHENŠTEJNA.
- LXXXV. DO PAMÁTNÍKU J. V.
- LXXXVI. Bez trojí mi nelze tužby
- LXXXVII. Potem, krví svatá země!
- LXXXVIII. Žel té růže, bez slavíka
- LXXXIX. Tebe rozum, čisté lidství
- XC. „Jakéž kouzlo tě vodívá
- XCI. Um svůj těmi bav caparty,
- XCII. Ne horoucnost povalečná
- XCIII. Bujný oř jest mluva naše
- XCIV. Pak-li na něm jede v okol
- XCV. Sází-liž kdo hned ze země
- XCVI. Zda povděčnost, aneb zlost-li
- XCVII. Milý! osvětou netrap si
- XCVIII. Vrah starý ten pásma lichot
- XCIX. „Nad řekami Babylona –“
- C. K druhu, družce, k rodu, vlasti