XLII. Ono v světě nejluznější,

František Ladislav Čelakovský

XLII.
Ono v světě nejluznější,
Ono v světě nejluznější,
Nejmilejší srdéčko, Ó že pro mne nejpěknější Schystalo kdy místečko!
Či k blahosti, či mně k želu Běh ten časů dospívá? Nač mi sudba při andělu Mračnou propasť odkrývá? Čemu, štěstí, sněným vínem A chutných ovocí stínem Ústa šálíš zháralé? Znám tvé muky, Tantale! [46]