LIII. Hmota sama na dvě poly

František Ladislav Čelakovský

LIII.
Hmota sama na dvě poly
Hmota sama na dvě poly
Nesmírné se prostřela, Ze směsičné hrozné zmoly Do světů kdy vyvřela.
Čásť ta jedna tvrdost slove, Zpurná její pravice; Lehčím křídlem vůkol plove Měkkost – její levice. Obě ony trou se, koří, K sobě lnou, a zas se moří Přepodivným přeludem, Božské moci popudem. [59]