LVI. Čím pak hmota odstupuje

František Ladislav Čelakovský

LVI.
Čím pak hmota odstupuje
Čím pak hmota odstupuje
Dále do svých stežejí, Maří, dusí, žže a truje Střední život mstivěji.
By pak více nepojala V náruč světy stará noc, Jednu druhou upoutala K bezškodenství vyšší moc. A hle, jedy v soli chutné! Hle vzduch – plyny duchormutné! I ta k tvému pohledu Rozlitá rtuť na ledu! [62]