SLOKY ZPOVĚDNÍ.

Emanuel Čenkov

SLOKY ZPOVĚDNÍ.
V své duše přítmí jako v zpovědnici já klekám na večer, jsa soudcem sám, svědomí svého rozžíhám tu svíci a sobě samému se zpovídám. Můj život, v kruhu sobců příliš snivý, jak film se roztáčí, kontrastů pln, žen polibků i krásy prudce chtivý, pruh lesů šumavských i modro vln. A táhne průvod figur mého žití, zlých, dobrých – kývá na mne tajemnětajemně, v jich zracích zášť i láska dál se třpytí a chór ten němý splývá do země... 9. prosince r. 1931.
75