SLOKY ZPOVĚDNÍ.

Emanuel Čenkov

V své duše přítmí jako v zpovědnici já klekám na večer, jsa soudcem sám, svědomí svého rozžíhám tu svíci a sobě samému se zpovídám. Můj život, v kruhu sobců příliš snivý, jak film se roztáčí, kontrastů pln, žen polibků i krásy prudce chtivý, pruh lesů šumavských i modro vln. A táhne průvod figur mého žití, zlých, dobrých – kývá na mne tajemně, v jich zracích zášť i láska dál se třpytí a chór ten němý splývá do země...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

687. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SUDIČKÁM. (Antonín Klášterský)
  2. XXVI. Hlas. (Xaver Dvořák)
  3. ZJEVENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Se Svaté Hory (Xaver Dvořák)
  5. XLV. V Tvém příchodu! (Xaver Dvořák)
  6. Píseň melancholická o mém slunci. ( K. Egor)
  7. POSTCOMMUNIO. (Xaver Dvořák)
  8. XXI. O noci její rozpuštěných vlasů, (Jaroslav Vrchlický)
  9. OTCI. (Josef Merhaut)
  10. Květ bájný hostie mi do snů kývá, (Xaver Dvořák)