Píseň melancholická o mém slunci.

K. Egor

Když myslím, že slunce již prorazí z mraků, vždy mlhy zas povstanou z hlubokých lesů a zkryjí ho na dlouho toužnému zraku. A duše má leká se šerého děsu, jenž tíží muk dopadá v samotu moji. Já o světlo sluneční tolik se třesu! Ó, slunce, chci jedenkrát uzřít zář tvoji, jak vzplála by na nebi plně a sytě; pak rány mé duše brzy se shojí. Vždyť sluncem tím Láska a Ty, moje dítě.

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

780. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. III. (Xaver Dvořák)
  2. I. N. R. I. (Karel Scheinpflug)
  3. Vzpomínka minulosti. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Žalm. (František Táborský)
  5. 3. Strašný vír když mořem houpá (Karel Marie Drahotín Villani)
  6. PRYČ! (Otakar Auředníček)
  7. Pohled jediný! (Rudolf Pokorný)
  8. POSTCOMMUNIO. (Xaver Dvořák)
  9. Květ bájný hostie mi do snů kývá, (Xaver Dvořák)
  10. SETMĚLO SE. (Hanuš Jelínek)