Píseň melancholická o mém slunci.

K. Egor

Když myslím že slunce již prorazí z mraků(A4a) vždy mlhy zas povstanou z hlubokých lesů(A4a) a zkryjí ho na dlouho toužnému zraku(A4a) A duše má leká se šerého děsu(A4a) jenž tíží muk dopadá v samotu moji(A4a) Já o světlo sluneční tolik se třesu(A4a) Ó slunce chci jedenkrát uzřít zář tvoji(A4a) jak vzplála by na nebi plně a sytě(A4a) pak rány mé duše brzy se shojí(A4a) Vždyť sluncem tím Láska a Ty moje dítě(A4a)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	4
Celkem veršů:	10
Amfibrach:	10 (100 %)