JESEŇ.

Emanuel Čenkov

JESEŇ.
Je letos podzim úmorně tak zprahlý, že těžko orat, těžko v suchu sít. A smutek jakýs ticha neobsáhlý v tvou duši splývá večer, kdy chceš snít. Svou zbytečnost tvá bytost bolně cítí a nezdvíhá už hlavu rouhavou výš k nesmírnu, kde zlaté body svítí nad jakous děsnou lednou dálavou. 29. září r. 1932.