JESEŇ.

Emanuel Čenkov

Je letos podzim úmorně tak zprahlý, že těžko orat, těžko v suchu sít. A smutek jakýs ticha neobsáhlý v tvou duši splývá večer, kdy chceš snít. Svou zbytečnost tvá bytost bolně cítí a nezdvíhá už hlavu rouhavou výš k nesmírnu, kde zlaté body svítí nad jakous děsnou lednou dálavou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

724. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  2. VII. Nač hlavu klonit v stálém srdce trudu, (František Leubner)
  3. BALADA O CEPU (Otokar Březina)
  4. VEČER V POLÍCH. (Adolf Heyduk)
  5. ÚDOLÍ RADOSTI. (Augustin Eugen Mužík)
  6. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  7. SMUTNÝ ORÁČ. (Adolf Heyduk)
  8. V. Láska. (František Serafínský Procházka)
  9. POLE. (Josef Václav Sládek)
  10. 20. Rok má čtvero počasí (Josef Uhlíř)