VEČER V POLÍCH.

Adolf Heyduk

Z jara žito metá, v létě zraje, vlažný vánek dalnou setbou vlaje, vysoké je stéblem, vyšší klasem, křepelka v něm volá teskným hlasem. Slyšela’s ji, moje duše drahá? Večery jsou dlouhé, noc je vlahá, pojď, ať kdo chce vůkol po nás slídí, setím bloudit přec nás neuvidí. Neuslyší pohovoru v polí, hodný vánek tomu nedovolí, neuslyší na rty padat rtíky; koroptví je přejásají ryky. Nikdo nespatří nás, neuslyší, mez je nižší, pšenice je vyšší, skřivan přehluší rty v písně vzletu, ztratíme se v štěstí všemu světu. Křepelice až se v jásot vzruší, ztlumí zvuk, jímž naše srdce buší, natrháme pod oblohou světlou kytku lásky rudě v duších zkvetlou.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

135. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  2. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  3. POLEDNE. (Antonín Klášterský)
  4. Svítící oblaka. (Jaroslav Vrchlický)
  5. None (František Serafínský Procházka)
  6. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  7. PÍSEŇ O NAŠÍ PRÁCI. (Josef Václav Sládek)
  8. ÚRODA V MALÉ HRSTI (Antonín Sova)
  9. Klasy. (Eliška Krásnohorská)
  10. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)