DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY.
(Příteli F. X. Svobodovi.)
I.
I.
V lip starých aleji, tak šeře snivé,
v den žhavý jít, nepotkat duše živé
a dlouze snít
a tiše pít
jen vůni setmělou...
Kraj polí zrajících zřít do daleka,
nemyslit na sebe, ni na člověka,
ni na to, co nám tají Smrti práh...
a poslechnout jen píseň práce veselou,
již zpívá si roj včel v lip korunách.
21. července r. 1932.
II.
II.
Kraj vidím klidný do dalekých mílí
– ty pruhy polí, lesů, vesnice –
z aleje jabloní v polední chvíli,
kdy těžké klasy stébla pružná chýlí
ve vlnách vonných zralé pšenice.
A slunce stříbro div mne neoslní
na nebi modrém v pěně oblaků,
parfumem pryskyřic les vzduch tu plní,
a zlaté obilí se vlní, vlní
v tom tichém zrání božích zázraků.
88
Čís ruka hladí pšenice lán celý –
snad je to tvůrce onen přeumělý,
jenž zůstane nám věčně neznámý,
a k němuž duch se modlí rozechvělý,
když Smrti žnec se kloní nad námi.
29. července r. 1932.