KVĚTY!... KVĚTY... KVĚTY!...

Emanuel Čenkov

Jak dítě bledé měst se těší na výlety! jak shání šatečky a zraky nítí v plesu a volá horečně: „Ó, květy!... květy... květy!... já květů tisíce si domů snesu, všech barev a všech vůní, s polí a vodních tůní, se skal i lesů, květů celý sad odevšad!“ Za městem banálním a v prachu, v slunce žáru, u dýmných továren, jak najde kořisť chudou!... Já také před lety, v své poesie jaru, kdy v duši illuse nám písně hudou, chtěl snésti květů vnady, vytvořit kouzla sady... Slzu jen rudou, hořký jeden květ nesu zpět...

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

614. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. II. Otázka. (Eliška Krásnohorská)
  2. Růže. (Alois Škampa)
  3. Když jasmín kvetl – (Bohumil Forman)
  4. DRYADY. (Pavla Maternová)
  5. Modlitba. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Marnotratná. (Adolf Heyduk)
  7. Jarní vycházka. (Emanuel z Čenkova)
  8. Touha políbení. (Adolf Heyduk)
  9. Slavnost jara. (Otto Gulon)
  10. Portrait Minky. (Julius Alois Koráb)