KVĚTY!... KVĚTY... KVĚTY!...

Emanuel Čenkov

KVĚTY!... KVĚTY... KVĚTY!...
Jak dítě bledé měst se těší na výlety! jak shání šatečky a zraky nítí v plesu a volá horečně: „Ó, květy!....květy!... květy....květy... květy!... já květů tisíce si domů snesu, všech barev a všech vůní, s polí a vodních tůní, se skal i lesů, květů celý sad odevšad!“ Za městem banálním a v prachu, v slunce žáru, u dýmných továren, jak najde kořisť chudou!.....chudou!... Já také před lety, v své poesie jaru, kdy v duši illuse nám písně hudou, chtěl snésti květů vnady, vytvořit kouzla sady... Slzu jen rudou, hořký jeden květ nesu zpět... 57

Kniha Domovem i cizinou (1910)
Autor Emanuel Čenkov