ZA DNE A NOCI.
Za dlouhých nocí doma verše píši
a za dne všední prósu v kanceláři.
Se smečkou akt se za dne duch můj sváří,
za noci v rýmů potápí se číši.
Dnes, jako včera, život můj se vleče
týmž krokem stále, týmiž kolejemi.
Vždy s pérem v ruce, nakloněn a němý
zřím, jeho krev jak po papíru teče.
Za noci, za dne krvácí a kvílí
pod žhavou tíží ruky neunavné.
Za noci chmur vší mocí chce být slavné
a za dne popsati akt spousty pílí.
53
Ó próso žití, co se poesije
na srázných stupních veřejí tvých tají,
co nadějí a pohádek a bájí,
co rozsypaných květů práh tvůj kryje!
A ty jdeš slepě, nelítostný králi,
v před k orgiím se svojí milostnicí,
vždy mladistvou a po tvém boku bdící,
se smrtí, jež i tebe svůdně šálí.
Ty kráčíš v před a nevšímáš si lkání
svých poddaných a chladně šlapeš nohou
po květech, které sad tvůj krášlit mohou,
a ničíš vše, co v cestu se ti sklání.
Ó snílku, mládí! Bláhový ty lháři!
Kde jsou tvé smělé, zdivočelé plány?
Ach! Ty spí dávno v koši umačkány
pod plísní konceptů v mé kanceláři.
Teď místo v dueň žáruplné oči
a v sladká kouzla opojného jihu
se ztápím v těžkou paragrafů knihu,
až z její záhad se mi hlava točí.
Teď místo země, zaslíbené míru,
a místo hrobů starých Faraonů
jsem rád, že v prachu kanceláře tonu,
jak mumie zabalen do papíru.
54
Ba potkám-li kdy druha, s kterým kdysi
o cestách v Orient jsme blouznívali,
mne jako výheň skráně studem pálí,
když z hrobu sny ty upomínka vzkřísí.
A táže-li se: – Nu a jak se daří?
dím ze zvyku již, sotva že mne slyší:
– Za dlouhých nocí doma verše píši
a za dne všední prósu v kanceláři.
1886
55