BITVA.
Již děla hřímají! Pod vrchem v krvi
se brodí tisíce!
Na záblesk prvý,
po němž jak bouře ozvala se rána,
zem těly mrtvých rázem byla stlána.
Ó hrůzo, zděšení! V tom okamžiku
krev stydla v žilách všem z celého šiku.
Jak omámeni pušky strhli s ramen
a stanuli. Před nimi v dáli plamen
a rány děl mhou rána prorážely
a oni stáli, třásli se a chvěli
a pušky svírali do zkřehlých dlaní.
Vždyť nepřítel tu byl tak z nenadání!
A oni stáli hrůzou ustrnulí,
jak ze sna probuzeni deštěm kulí,
však nikdo z nich úst neotevřel k slovu.
78
A v dáli před nimi to blesklo znovu,
za bleskem rána mlhu rozhoupala
a celá řada, v popředí jež stála,
se rozptýlila v zděšení a křiku.
Pak nový blesk a rána v okamžiku,
to v řadách jich, a třicet mrtvých k zemi
se sřítilo. Tu každý byl jak němý
a třásl se, ne hrůzou již, však vztekem,
zrak vytřeštil a cítil se být rekem.
Hurra! Jak mraky v spoustě neobsáhlé
v před husté řady vyrazily náhle.
To nebyli víc lidé! Rozsápaní
lvi, démoni, se smrtnou v ruce zbraní,
již celé šiky v útok s sebou strhli!
Jak hejno dravců k zemi teď se vrhli,
z jich řady oheň zasálal a mžikem
se v před zas hnali znova s divým rykem.
V to z obou stran se rozhoukala děla,
zem třásla se a duněla a chvěla
a mrtví padali jak v poli klasy.
Krev tekla v proudech. Zoufající hlasy,
křik, signaly a pušek rachocení,
to vše v té náhlé, jasné záři denní
pod mraky dýmu hřmělo bouří jednou.
Smrt slavila své hody! V nepřehlednou
a dravou spoustu srazily se strany,
nad mrtvolami, jež se rozdupány
jim kladly do cesty, nad raněnými,
již svíjeli se v mukách mezi nimi.
A bez vítězství, hodiny dvě celé,
do posledního dechu nepřátelé,
79
se vraždili. Ač s krví pot se sléval
jim na těle, boj přece neumdléval!
Zde každý za oběť se klad’ své vášni
a bez rozdílu všichni byli strašni.
Ó Bože, slituj se!
Pak z nenadání
se rozleh’ signal divým třeskem zbraní
a ze všech stran jím zajásaly rohy...
To není možno! Teď, nad padlých stohy,
když tisíce jich krev zde vycedilo,
teď oheň zastavit?... A přec tak bylo!
Vše rázem utichlo, jen dým se valil
nad bojištěm a nebe v mraky halil...
Na týden příměří, jež skončí mírem!
Ta slavná zvěsť po světě půjde šírém,
na hroby mrtvých vřelé slzy skanou
a z nepřátel zas přátelé se stanou.
Ó posměchu!... Dnes vraždili se v boji,
jak zběsilí krev prolévali svoji
a za týden si padnou do objetí
a na zdraví si budou připíjeti!
1883
80