Podzimní večer.

Karel Červinka

Už zašlo slunce, stmívalo se rychle. Sám do krajiny vyšel jsem si ztichlé. Sám plný zase zženštilého snění, sám v podivném a mírném rozželení. A ještě v posled rozhled’ jsem se zpátky, kde v mlze rychle ztrácely se statky, kde štěkali psi, a kde okov skřípal tam v šeru, které večer s hůry sypal. I cítil jsem, jak rychle houstnou stíny, jak prudká vůně táhne z oraniny, a sotva stéblo suchých trav se zdmulo, mě a vše kolem ticho obejmulo. Dnes bez pohnutí spaly zřidlé slívy, vrb u řeky se nehnul přelud křivý, cos tajemného vlát se zdálo kolem, tím jak dlaň prázdným, rozevřeným polem. Kam dohled’ jsem, kde všade páchla lícha, vzduch vystlán byl dnes poduškami ticha, bez hnutí, mrtvý s tmou, jež v něj se kácí, snad aby létli klidně tažní ptáci...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

40. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOPOLEDNE V PROSINCI (Viktor Dyk)
  2. DOMOV (Božena Benešová)
  3. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  4. Krásný večer. (Alois Škampa)
  5. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  6. CASSIUS (Karel Toman)
  7. KOSA. (Karel Červinka)
  8. DEN UTICHL JAK PRAPOR V BEZVĚTRNU (Antonín Sova)
  9. JITRO. (Karel Červinka)
  10. V groteskním světle. (Antonín Sova)