Krev.

Karel Červinka

Při šermu se to stalo, že dále sjela zbraň, do masa zaryla se, krev pobarvila skráň, vystříkla teplá k zemi – tu strh’ jsem šavli svou, však v sobě ucítil jsem zas vášeň prokletou. Ne vztek, ne záští, ale barbarskou pouze chuť zbraň napřáhnouti znova a zabořit ji v hruď, prokleté vášně v sobě utišit vzteklý hlad, zřít toho, kdo stál hrdě, jak slabý k zemi pad’. O do dalekých stepí v severních nocí zjev na jatky dám se vésti, já viděti chci krev, což lidskost – k smíchu, k smíchu! – Já viděti chci krev. Pro nic a za nic bít se – a padnout třeba tam, ne z rekovnosti – pouze že krev lze zříti tam, Lidskosti! Tobě v posměch, neb dosavad jsi klam!

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

251. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hrob Mojžíšův. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Za dr. Al. Rašínem (Antonín Klášterský)
  3. HOŘKÝ DEN (Stanislav Kostka Neumann)
  4. LEGENDA O HUSITSKÝCH VOZECH. (Antonín Klášterský)
  5. Douglas (Otokar Fischer)
  6. PÍSEŇ STARÉHO ŽOLODNÉŘE. (Antonín Sova)
  7. „Hrdě, hrdě, nevšímavě (Fanda Šimková-Uzlová)
  8. V. KIŠENĚV. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Tři stíny. (Jaroslav Vrchlický)
  10. KDY? (Vladimír Houdek)