HOŘKÝ DEN

Stanislav Kostka Neumann

Ke kamnům se krčím zimomřivě, nevím, co by rozproudilo krev. Leda vztek, jenž zabouřil by divě, malomoc mou stopil v marný řev. Tímhle aspoň ulevilo by se nitru v prázdno civějícímu... Holý vršek; zdvihám větve lysé v mrazivou a beznadějnou tmu. Věčný vítr pere do nich s vytím, od rána v nich hvizdá do rána... Dutky všude nad svou šíjí cítím, bezcitného slyším tyrana. Víru, ideály, čisté skráně drtí nehorázně den za dnem, nedává však bezohlednost za ně v dravý člověka boj s člověkem... U kamen se krče, pozoruji: Chybí síla pro zločin i ctnost. S hlavou prázdnou tupě slabikuji: Je to vlastně k žití neschopnost.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

448. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V TĚŽKÉ CHVÍLI. (Antonín Klášterský)
  2. LEGENDA O HUSITSKÝCH VOZECH. (Antonín Klášterský)
  3. UDEŘTE V BUBNY POHŘEBNÍ! (Irma Geisslová)
  4. NOVOSVĚCENCI. (František Kyselý)
  5. Faust. (Adolf Heyduk)
  6. NÁLADA RESIGNACE. (Zikmund Winter)
  7. Krev. (Karel Červinka)
  8. PÍSEŇ HORY (Viktor Dyk)
  9. Bílá Hora. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  10. I. ZPĚV O LICHVÁŘÍCH. (Jaroslav Vrchlický)