Faust.

Adolf Heyduk

Jsem z bláta jenom uhněten a z prachu, jsem ubožák, jejž neznámý kdos drtí; sten rozkoše mě na svět vyslal v strachu, ten první strůjce života i smrti. Mé žití kalnou věčnosti je pěnou, mé oči krvavé v tmu záhad hledí a v srdci s kořistí slz nakupenou žal: dřímající nábob ukryt sedí. A mozek můj je orel nezkrocený, jenž z klece lebky marně výš se vznáší a žhavým spárem škube její stěny a hrozbou do nebes jen sebe straší. A stále nadarmo své síly maří, by oka žárem pronik’ záhad stohem, a marně se vším, co je kol, se sváří, i s duší svou i s neznámým svým bohem!

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

408. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Světlo. (Augustin Eugen Mužík)
  2. NÁLADA RESIGNACE. (Zikmund Winter)
  3. Bílá Hora. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  4. UDEŘTE V BUBNY POHŘEBNÍ! (Irma Geisslová)
  5. V srdce mé usedla můra, (Josef Holý)
  6. Včelky se v hlavě mé rojí. (Josef Holý)
  7. III. Den si do červánku (Adolf Heyduk)
  8. I. Kristus pán: (Josef Svatopluk Machar)
  9. HOŘKÝ DEN (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Návrat a shledání. (Eliška Krásnohorská)