HOŘKÝ DEN

Stanislav Kostka Neumann

HOŘKÝ DEN
Ke kamnům se krčím zimomřivě, nevím, co by rozproudilo krev. Leda vztek, jenž zabouřil by divě, malomoc mou stopil v marný řev. Tímhle aspoň ulevilo by se nitru v prázdno civějícímu... Holý vršek; zdvihám větve lysé v mrazivou a beznadějnou tmu. Věčný vítr pere do nich s vytím, od rána v nich hvizdá do rána... Dutky všude nad svou šíjí cítím, bezcitného slyším tyrana. Víru, ideály, čisté skráně drtí nehorázně den za dnem, nedává však bezohlednost za ně v dravý člověka boj s člověkem... U kamen se krče, pozoruji: Chybí síla pro zločin i ctnost. S hlavou prázdnou tupě slabikuji: Je to vlastně k žití neschopnost. 340

Kniha Básně 2 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 3) (1965)
Autor Stanislav Kostka Neumann