JELI JSME, KDYŽ MŽILO.
Mžilo, a vozem jsme do města jeli,
zticha se kouřilo z bělavých vísek,
v mléce mlh stromy tak nehybně čněly,
nápravy vrzaly, zvonily zvonky,
pod koly chrupal mdle rozmoklý písek,
větřík chvěl svadlými stonky.
Do polí vonících ztichounka mžilo...
před námi obzor se šeřil a smrákal.
Vzpomínám: u staré školy to bylo
v jedné vsi zapadlé pod vrchem dole!
Houslí kvil do vzduchu mživého plakal,
houslí kvil ve staré škole.
Plakal tak podivně, plakal v mé snění,
za námi plakal až v rozmoklé líchy,
19
třásl se zlehýnka v bázlivé mžení,
nesměle, jako když zatiká ptáče...
Bojím se ohlédnout v zašlý čas tichý,
za mnou cos divného pláče!
20