JELI JSME, KDYŽ MŽILO.

Karel Červinka

JELI JSME, KDYŽ MŽILO.
Mžilo, a vozem jsme do města jeli, zticha se kouřilo z bělavých vísek, v mléce mlh stromy tak nehybně čněly, nápravy vrzaly, zvonily zvonky, pod koly chrupal mdle rozmoklý písek, větřík chvěl svadlými stonky. Do polí vonících ztichounka mžilo... před námi obzor se šeřil a smrákal. Vzpomínám: u staré školy to bylo v jedné vsi zapadlé pod vrchem dole! Houslí kvil do vzduchu mživého plakal, houslí kvil ve staré škole. Plakal tak podivně, plakal v mé snění, za námi plakal až v rozmoklé líchy, 19 třásl se zlehýnka v bázlivé mžení, nesměle, jako když zatiká ptáče... Bojím se ohlédnout v zašlý čas tichý, za mnou cos divného pláče! 20