TICHO.

Karel Červinka

TICHO.
Tu lesem ticho zavlálo, hlas toužný hrdličí ztich’ v dáli, a jen padalo šelestíc jehličí, pták nepohnul se ve větvích, na slunci pavouk snil, a z mlází motýl jen se mih’, a čmelák rosu pil. Na zemi ležel tiše stín, lodyhy nehnutě se dívaly v tmu kalužin, holubů perutě brázdily zticha vonný vzduch, a trubky táhlý hlas, jenž doposud mi vlnil sluch, se zatřásl a shas’. 29 A byly bouře, vichřice, tu vítr skučel kdys... Teď nepohnou se větvice a nezabzučí hmyz – Jak hvízdalo to lesem tím! A nebem hnal se mrak! – Bouř! Divá honba za štěstím! A děsné ticho pak! – 30