DÍVÁM SE OKNEM Z JIZBY. ZA JARNÍHO DEŠTĚ.

Karel Červinka

DÍVÁM SE OKNEM Z JIZBY. ZA JARNÍHO DEŠTĚ.
Dnes je mi smutno. Ticho ospalé když ulehlo si i v koruny stromů. Do oken déšť mi bije zoufale, a housátek tlum navrací se domů. Já v mokré trávě jejich vidím chvat, jich zlaté peří žloutne ve tmě bláta. Nepřestávají kapky v okno bubnovat, a jarní večer tichý chvátá, chvátá, chvátá. A v duši cítě zbytky z ošumělých dnů, žal cítě nad tím, co mi bylo vzato... Já už se nevznítím a už se nepohnu, když marných snů zřím v blátě lesknoucí se zlato. 97