JARNÍ DÉŠŤ.

Karel Červinka

JARNÍ DÉŠŤ.
Mhou jarní kráčeli jsme do údolí se skal, a v páře před námi už usínaly líchy. Do stromů vonících déšť jarní zticha pleskal, a v hnízdě na stromě pták nepohnul se tichý. Křik sojek utichl. Rosniček skřehot pouze se mlhou ozýval a zase zvolna ztichal. A kapky dešťové mizely v kolech v strouzestrouze, mech voněl smočený, strom chvílemi mhou vzdychal. A měsíc nevyšel, a hvězdy nezaplály, dál tiše krápalo na měkké peří drozdů. Jen trubka hajného se zatřásla kdes v dáli v to tiché pleskání a v tlumený zpěv hvozdu. 12