MELANCHOLICKÁ PÍSEŇ.

Karel Červinka

MELANCHOLICKÁ PÍSEŇ.
Moucho, suchá, zemdlená v čas, kdy meloun zraje, a kdy vítr zasténá chvílemi vždy v listí suchém, ach, to podzim táhne v kraje, babí léto chví se vzduchem!... Vidím odtud žlutou báň a věž kostelíka, vidím pole, vidím stráň, z ohňů pasáckých se kouří, v okenicích vítr vzlyká, mlha se všech stran se chmouří. To je smutek podivný, vane s holých strání, kde se obrys myslivny 52 mezi stromy bílý ztrácí... Šedých mračen řídkou tmání sotva západ zakrvácí. Moucho, suchá, zemdlená v onom vzduchu kalném! Kolébáš se hubená liknavě a zpolehýnka... – Tak se houpá v citu žalném na dny zašlé upomínka!... 53