ZELENÉ MOŘE.

Karel Červinka

ZELENÉ MOŘE.
Vůní jdu pomalu, v směsici trav zraky své zemdlené noře! Přede mnou v dáli jen černá se splav, všecko je zelené moře... Nade vším klene se modravá báň slunná a s večerem čistá, za lesy, za hory, za nízkou stráň slunce se zapadnout chystá. Zeleně svěží to velký je pruh, moře tak tiché, tak teskné, poslední paprsky zbrázdily vzduch, v kterém už západ se leskne. Západ... A koberec travin už zvlh’, zvlhne vždy za této chvíle. – 27 Nad mořem zeleným šedý pruh mlh racků jsou peruti bílé... Jakoby dotkly se chvějících vln na onom šumícím moři – Bouře však nebude – modře vzduch pln, oblaka na časy hoří! – – 28