VLHKÁ VŮNĚ.

Karel Červinka

VLHKÁ VŮNĚ.
Ve stínu doubravin, kde černaly se tůně, a listí na zemi kde opadalé tlelo, mě náhle ovála tak zvláštní, vlhká vůně, janvan větru ochladil mi rozpálené čelo Mně nohy zemdlené se zabořily v bláto, jež bylo pod travou, a mouchy snad už spaly... Jen listy ve vzduchu, jak roztavené zlato, se s tichým šelestem na stromech kolébaly. Už přítmí pomalu se rozlévalo vzduchem, nach slunce večerní když vybledl, a v kraji se mlhy roztáhly... Snad na jehličí suchém raněné koroptve teď zvolna umírají! – 35