POSLEDNÍ PROCHÁZKA V HORÁCH.

Karel Červinka

POSLEDNÍ PROCHÁZKA V HORÁCH.
Ještě jsem vyšel přes lány zmoklé v horský les, kde se černají rokle, žaludy padají, prořidlý dub líně se houpá, pavučí blýská na travách žlutých... chví se kleč nízká, výpar mě ovál jak z plesnivých hub. Ticho, to ticho! Pršelo z rána. Oblohou zticha vesluje vrána, z mlází se kouří, a nahoře kdes hnula se zlehka veverčí hnízda... Někdo jde v dáli... slyším, jak hvízdá... zaniká... zase jen hovoří les... Stařičký lesník v kalmuku šedém, provázen dcerou, zahalen plédem 42 cítil dnes touhu si vyjíti ven – – – Dýchaje těžce, ve trávě zvadlé, brouzdá se volně, tváře má vpadlé, k západu chýlí se podzimní den... Viděl jsem, jak se ohlíží nesa vyhaslou dýmku; vyšli teď z lesa, v polích se zastavil, ohlédl zas... poslouchá... Zdá se, jakoby čekal na stromech, kam svit západní stékal, sojky křik, dubnových kukaček hlas... 43