MELANCHOLICKÉ SLOKY.

Karel Červinka

MELANCHOLICKÉ SLOKY.
Včely a čmeláky, ach, jak mám rád, blízko ať jetelišť, v lukách ať kdesi, z rána kde slyšet vždy bučení stád, v kraji, kde tmavé jsou lesy! Ubledlý měšťák bych vyšel si ven z rána hned v louky, kde senoseč právě, kdyby byl teplý a zářící den, spokojen lehl bych v trávě. Mně by se zajisté zastesklo zas, na lesy domácí vzpomněl bych rázem, ke mně by zaléhal kukaček hlas, jak bych si ulehl na zem. Ač bych byl volný, tak volný jak pták, cítil bych přece, jak něco mě bolí, 63 koroptve z prosa, v němž krvácí mák, jak bych jen zaslechl v poli. Mrtvý můj otec by povstal z mých dum, mně by se zdálo, že z honu jdem domů, v sny by mě zkolébal tichounký šum travin a keřů a stromů... Šli bychom večer, kdy sekáči jdou, – štěkot psů v myslivně slyšel bych v dáli – a plnou komárů, večerní tmou, doutníky naše by plály!... 64