PŘEDČASNÝ PODZIM.

Karel Červinka

PŘEDČASNÝ PODZIM.
Na trávu v samotách, jež zvadlá je a křehká, po parnech srpnových teď listí padá zlehka, ač září začíná, jsou stromy skorem holy, a řepy spáleny jsou do polovic v poli. Jdu zvolna po hrázi, kde rozteskněna skřípá už skorem bezlistá a rozhoupaná lípa, křik mladých koroptví se chvěje v čistém vzduchu, a z vísky vrzání pump proniká mi k uchu. Už listí sprchává a žloutne všade valem, to jak by podzimek po listí opadalém chtěl v kraje vejíti – zřím z lesů mlhy vstávat, ač slunce palčivo jak v červnu doposavad! 33 Já myslím, dívaje se ve vzduch modrý, čistý, že příliš jásotu z hnízd bylo mezi listy, a zpěvu přespříliš, když podzim už jde v nivy... – Tak člověk před časem též někdy sešediví! – 34