POSLEDNÍ STROMY.

Karel Červinka

POSLEDNÍ STROMY.
Jdu plání zavlhlou... Jak ruka roztažená do dáli přede mnou se táhne plocha polí, a nad ní obloha se klene zachmuřená – jen stromů několik tu krášlí úhor holý. Když všecky dokola zde stromy pokáceli, když seker železo se zarývalo všade do mízy podjarní, – na ty jen zapomněli, by mohly pozdravit svým šumem Jaro mladé. V snech kdysi pohroužen já cítil, jak se žene v les prvých nadějí bouř’ mroucí v srdce kraji... Vše nyní ztišeno... Teď v duši zachmuřené snů stromy poslední se líně kolébají... 39

Kniha Krajiny a nálady (1894)
Autor Karel Červinka