POSLEDNÍ STROMY.

Karel Červinka

Jdu plání zavlhlou... Jak ruka roztažená do dáli přede mnou se táhne plocha polí, a nad ní obloha se klene zachmuřená – jen stromů několik tu krášlí úhor holý. Když všecky dokola zde stromy pokáceli, když seker železo se zarývalo všade do mízy podjarní, – na ty jen zapomněli, by mohly pozdravit svým šumem Jaro mladé. V snech kdysi pohroužen já cítil, jak se žene v les prvých nadějí bouř’ mroucí v srdce kraji... Vše nyní ztišeno... Teď v duši zachmuřené snů stromy poslední se líně kolébají...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

205. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIV. Jeřáb nad hrobem. (František Zavřel)
  2. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  3. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  4. Odpočinek v lese. (Antonín Sova)
  5. LI. Netušeně (Adolf Heyduk)
  6. PRAELUDIUM. (Karel Červinka)
  7. NÁVRAT. (Adolf Červinka)
  8. LETNÍ ODPŮLDNE „NA ŘÍČKÁCH“. (Antonín Klášterský)
  9. Črta z výletu. (Alois Škampa)
  10. Česká vesnice. (Bohdan Kaminský)